Bolest, kterou jsem mezi Vás rozdělil,

se vrací.

Od jediného dárce.

  Tak vítej doma, má intenzivní.

A trošku zpomal. To víš, dlouho Jsi tu nebyla, už jsem si odvykl.

Ty Jsi mi v tom světě pěkně vyrostla.

Já vím, stýskalo se Ti. Odpusť mi, že jsem se zapíral. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že nemáš, kam jinam bys šla. Už Tě nikam nepošlu, slibuju.

…ale povol trochu, nebo mě rozmačkáš. Sakra, Ty máš ale sílu.

  Ne. To nejsou slzy dojetí. Ochutnej. Cítíš? Jsou hořké.

To víš, že mám strach, sama víš, jak je těžké s Tebou žít. Počkej! Neodcházej…

Nevyháním Tě.

Jenom už nemám sílu Ti lhát. Už jsem Ti toho nalhal dost …a těch jmen, co jsem Ti dal, abych Tě rozmělnil… Křivda, Zrada, Nešťastná láska, Sebelítost…

  Cítil jsem se neporazitelný. Jsem hlupák.

Tak, už dost. Ještě jeden polibek a zemřu. Šetři tou laskavostí, nebo zase budeš sama, zase se rozpadneš do těch jmen.

Teď, když Jsi zpátky, už nikam spěchat nemusíš. Tady máš klíče.

  Dokonce mám pro Tebe práci. Podívej.

Ne tam. Tady, to malý. To je chcípáček, co? Ještě ani nemluví a přitom jste stejně staré.

No ano, je to Radost. Stydím se. Myslel jsem, že to zvládnu bez Tebe. Nezvládnu. Potřebuju Tvojí pomoc.

  Snad bys nežárlila na sestru…?

Nechci Tě přece zničit. Uznej sama, že by Ti neškodilo trochu zhubnout.

Chci jen, abyste zase mohly spolu na houpačku.