Poklad

Viděla jsem je, oni spolu.

V zajetí nebeském, motýlím obětí,

stoupali nahoru, k vrcholu samému,

jen krůček chyběl jim ke štěstí blahému.

Ona, ta zásadová, upadla v prázdnu,

prodala svou duši, jiná otvírá oči ránu.

On, ten dobyvatel nejvzácnějších pokladů,

odchází k ránu, vstříc dobít další ráj andělů.

Ráno teď odkrývá dívčinu nahou samotu,

bez pokladu, bez anděla, zanechal jí tu.

Kde je tvůj sen, perly se Ti kupí,

smutek zbyl ti jen, budeš se teď proklínat do zblbnutí.

Amorové šípy proletěly Tebou,

teď díry zbyli Ti, stala ses jinou.

Už anděla nemáš, zbylo tu prázdno,

tvůj motýl Ti ulít, nikdy nezapomeneš na to Tvoje nové první ráno…