Jako malé dítě

střílel jsem po celém bytě.

Jedny prázdné sirky

gumičku,dvě dírky

k provlečení nitě

místo hlavně tužka.

Jenže ani puška

věčně nebaví tě

a tak co by školák

toužil jsem mít rolák

a rifle do zvonu

za čtyřicet bonů.

Zlatá šedesátá

zvláště pak když táta

řezníkem je v Masně.

Není nic víc jasné

řídí-li se kultem

prodeje pod pultem.

Pak dokonce můžeš

nosit delší účes

a soudružka třídní

po dodání tři dny

hledí si jen svého

kusu vepřového.

Když na vyšším stupni

zkrátily si holky sukni

to už neurčoval lajnu

jenom dělník na kombajnu

ale taky jiný vzor.

A do toho tranzistor.

V sobotu též u kina

kde na plátně hezká Nina

s jedním soudruhem

žije jen svým soustruhem

z hloučku skoro do rána

šalala i Dajána

ozývá se teplou nocí

až za vodu do rákosí.

Pak se ale změnil výběh

a to je zas jiný příběh.

Na ten nechci vzpomínat.

Ale zlatá šedesátá

                 to mě dojímá.