Tenkrát, až mě Múza bude líbat bez ustání, až budou popsány všechny

listy všech sešitů a knih a na zemi nebude jediný strom, ze kterého by se

papír vyrobil, tenkrát si vezmu křídy a budu psát na silnice.

Až budou všechny kilometry silnic popsány mými myšlenkami, vezmu štětec

 a budu zapisovat třeba v hieroglifech všechno, co mne Múza pošeptá mezi polibkama.

A až nezůstane na celém světě kousek volného místa, na které bych mohla zaznamenat

to všechno, budu nucena umřít, jelikož vědět tak krásné věci, které vám Múza šeptá z lásky, radosti, smutku, nenávisti nebo prostě jen tak, a nemoct to po sobě zanechat pro pobavení nebo pro poučení, prostě neunesu...