Mnozí zasvěcenci se prodírají bolestivou terapií temných nocí duše. Někteří zvládají i channelingovou komunikaci i když často méně než by bylo potřeba, ale do mystiky se jim moc nechce. Proč? Vždyť extatické pocity jsou tím nejkrásnějším co může člověk zažít. Mimo meditaci jsou slabší, zato trvají téměř stále a jsou zdrojem Nadhledu, Radosti a Krásy o které si může obyčejný smrtelník jen nechat snít. Získat božský pocit je jako se přestěhovat do paláce.

Prvním a hlavním důvodem je strach z božského životního stylu. Je to strach z konce vybudovaných životních názorů, přání a iluzí o světu i sobě, to je základ našeho ega. Máme neuvěřitelně silnou vazbu na lidské, i když se ji na oko snažíme popřít duchovní snahou. Bojíme se neznáma, i když si uvědomujeme jeho dokonalost. Nemáme strach, že nám něco udělá, ale že budeme prožívat něco zcela nového, neznámého nač nejsme zvyklí.

Zažití těchto procesů zasvěcence silně zbržďuje, někdy i po léta odrazuje, i když už ví, že ne vždy prožívá božský svět, ale i transformační operaci. Připomíná ukřižování, jak o něm hovořili křesťanští mystikové nebo porod. Desetiletí trvá, než se všechny vědomé i podvědomé části osobnosti promění a to spotřebuje ohromné množství energie. Nelze zastírat, ačkoliv to mnohé duchovní směry tvrdí, že proces je bezbolestný. Není. Právě tísnivé transformační procesy jsou skutečně vážnou překážkou, i když i zde je podobnost s horolezcem, který musí velmi namáhavě stoupat do hor, než dosáhne vrcholu hory. Bohužel daleko více lidí leze na K2 než dělá špičkově mystiku. Při správném přístupu v ní však nejsou životu nebezpečné procesy, protože vše je božskými silami připraveno a vedeno tak, aby cesta byla bezpečná a průchodná.