|
|
|
Nejkrásnější dar Autor: A.P.D. (Občasný) - publikováno 14.6.2000 (19:17:37), v časopise 16.6.2000
|
| |
Nebe modré nad hlavou,
před sebou cestu toulavou,
za zády mizející vlak,
teď zbývá rozhodnout se, tak
či tak teď bys měl jít,
po cestě, o které sis dával snít.
Jít tam, kam tě kroky povedou,
tak, jak to jen dálky dovedou,
nechat se unášet tou volností
a zbavit se všech tichých bolestí,
které život do duše ti vnes,
vzpomínáš, jakoby to bylo dnes.
Když navždy odešel ti kamarád,
který tě život učil poznávat.
Před rokem, právě když umíral,
ti dárek nejkrásnější dal.
Řekl, žes byl jeho přítel nejlepší
a jak se díval, jenom vzpomeň si.
V jeho očích byla láska, klid a mír,
v duši své již neměl žádných vin,
byl připraven na cestu nejdelší,
buď sbohem, příteli můj nejdražší.
Teď po lukách se brouzdáš trávou,
jak ve dne, tak i nocí chladnou
a vzpomínáš na těch pár chvil,
kdy tu s tebou ještě byl.
Na ty chvíle krásné, ale poslední,
časem ten smutek v srdci odezní,
pak ulehneš pod hvězdnou oblohou
a necháš se unášet nocí hlubokou,
opět budeš v duchu s ním,
věř mi, já to dobře vím.
|
|
|