BOŽKA A BOŽKA
V naší vesnici žily dvě sousedky. Byly to již starší ženy kolem sedmdesátky, ale stále ještě obdivuhodně čiperné a také bystré. Nic jim totiž neuteklo a měly přehled o všem a o všech. Nebylo divu, neboť téměř celý den spolu proseděly na lavičce u krámu, který byl ve vesnici jediný. Koho mohly, toho zastavily a během rozhovoru s nimi si člověk uvědomil až většinou pozdě, že byl vlastně podrobený ,,výslechu“.
Nejčastěji byly ,,vyslýchané“ děti, které slušně a uctivě hovořily s každým starším člověkem, tedy i s oběma ženami.Ty se od nich vždycky dozvěděly co je nového nejen doma, ale i u nejbližších sousedů a potom to mezi sebou obě ženy vydržely ještě dlouho rozebírat. Nikdo jim neřekl pomalu jinak, než vesnické drbny.
,,Podívej, Božka! Ta mladá od Nováků, už má zase modřinu pod okem!“ upozornila svojí kamarádku, když opět jednou seděly na svém místě před krámem sousedka, která se jmenovala stejně.
,,Říkala jsem ti to, Božka. Mladý Novák jí prý tluče pořád. Ona si prý namlouvá chlapy, tak se člověk ani nediví…“
,,To jsou řeči.To on je věčně namazaný a pak to odnese doma ona,“ bránila mladou ženu, která se blížila ke krámu, Božka. Druhá Božka nelenila a hned mladou ženu oslovila.
,,Ale copak, děvenko? Copak se ti stalo? Neříkej, že jsi zase upadla…Ten tvůj tě doma zase zmlátil, viď?“
Mladá žena se zastavila a nepřátelsky pohlédla na obě ženy.
,,Že si nedáte pokoj, vy dvě drbny! To nemáte nic jiného na práci, než tahat z lidí rozumy a pak je roznášet po vesnici?“ odvětila žena a zašla do krámu.
,,Slyšela jsi to, Božka?Ti mladí jsou dneska drzí, až hrůza!“ podotkla dotčeně Božka.
,,Měla jsi pravdu, Božka! Je to asi pěkná potvora! Ani se nedivím, že jí občas ten její dá pohlavek,“ řekla druhá Božka, která se předtím mladé ženy zastávala.
,,To je dneska svět! Lidé se hádají, závidí si a ještě se řežou a napadají se!“
,,Máš pravdu. A navíc ještě lidé lžou druhým! My dvě a drbny?To máme za to, že jsme takové dobračky. S každým to myslíme nejlíp. A takto nám to oplácí,“ vzdychla si Božka a ta druhá jí přikyvovala na souhlas.
,,Lidé jsou dnes nevděční! Za to, že jim říkáme pravdu, nás ještě roznesou po vesnici a dělají z nás drbny!“
,,To je ta závist! Nemohou překousnout naše dobré sousedské vztahy Boženko, ani to, že jsme leta kamarádky. Vždyť se podívej kolem sebe! Dnes lidé spolu držet neumí. Hádají se kvůli volovinkám. Nepochopím, jak soused se sousedem nemůže mluvit a přátelsky vycházet…“
Obě ženy si notovaly a shodly se na tom, že jsou ve vesnici chudinky, kterým je ubližováno a záviděno.
Netrvalo to dlouho a idylka mezi oběma sousedkami, byla narušena. Stalo se to kvůli jedné slepici a jednomu vejci. Slepici chovala jedna z nich a ta se rozhodla jednoho dne, snést vejce na zahradě druhé z nich. A sousedky se do sebe pustily nehorázným způsobem, neboť slepice vyhrabala sousedce ze záhonu sazenice, než tam snesla vejce, kterého se zase dožadovala Božka, která byla majitelkou slepice, zatímco majitelka poničeného záhonu, byla vzteky bez sebe.
,,Ty víš, že mám nemocná záda a dalo mi to takovou práci zasázet si to tady.Ta tvoje praštěná slepice mi všechno vyhrabala!“ zlobila se Božka na sousedku.
,,Jak to víš, že to byla moje slepice? Že to byla vůbec slepice?“ bránila se druhá Božka.
,,Byla! A byla to ta tvoje! Začala ti zanášet! Našla jsem vejce! A tím tě prozradila!“
,,Kolik vajec jsi našla?“
,,Jedno!“
,,Tak mi ho dej! Když to byla moje slepice, je moje i její vejce!“
,,Ty jsi dobrá! Vyhrabala mi záhon a Ty chceš jedno uprděné vejce?“ zlobila se sousedka a vletěly si do slova a do písmene do vlasů. Nejdříve se začaly mlátit košťaty a pak se začaly tahat za vlasy.
,,Povídám ti, naval to vejce!“
,,Nedostaneš nic a ještě spravíš ten záhon!“
,,Ani mě nenapadne! Nemáš mít díru v plotě!“
,,Ta díra není moje, ale tvoje!“
Nakonec to dopadlo tak, že na sebe vzaly hrábě a začaly se mlátit násadami. Nejbližší sousedé se bavili pohledem na obě ženy i tím, co na sebe vykřikovaly, ale museli zasáhnout. Vyrvali oběma nástroje z rukou a odtrhli je od sebe.
,,To se nestydíte, ženské?Takové divadlo kvůli jedné slepici a jednomu vejci!“ řekl starosta obce, který byl k šarvátce přivolán.
Obě se styděly a ještě dlouho, neboť o nich bylo napsáno ve vesnickém zpravodaji na titulní stránce a lidé se jim smáli.
Možná, že konečně obě pochopily ten dnešní svět. A jak to vypadá, když se lidé nepohodnou kvůli volovince, názorně předvedly ostatním právě ony dvě.
Jejich sousedský vztah jim opravdu nikdo nezáviděl, neboť jedna pomlouvala druhou, že kvůli ní se ocitla ona ve zpravodaji a celá vesnice měla navíc ještě i foto dokument, na kterém byly obě aktérky vyfocené, jak se mlátí hráběmi…
To byl zároveň i konec jednoho velkého přátelství. Na lavičku u krámu, už spolu nikdy neusedly, nezdravily se a když mohly, vyhnula se jedna druhé.
Svedla je dohromady zase právě tato příhoda, která se mezi nimi udála. Vyhrála totiž první cenu v soutěži, která se týkala sousedských vztahů a autorka článku, která jej napsala tehdy do vesnického zpravodaje jí do soutěže přihlásila.
Ale to se obě ženy zase dohadovaly, která se o to zasloužila více.
Ono je to těžké odhadnout, neboť hrábě držely obě v ruce naprosto stejně tehdy a kdo ví, čeho si lidé cení více. Zda-li slepic, nebo vajec…
|
