Jinak

Jak je to hezké poslouchat verše,
myslet si přitom, že žádný z nich nelže.
Nemyslet na to, že snad jsou to prázdná slova,
za které někdo třeba se schová.

Ty i já máme rádi slunečná rána,
pak ale v dešti zůstávám sama,
a tvoje sliby se jak nápis z křídy rozmáčí,
možná jsem náročná, ale tohle mi nestačí.

No tak si nech ten svůj malý svět,
já s úsměvem na tváři odcházím hned,
i když mám Tě pořád moc ráda,
ale už prostě nechci být sama.