Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Středa 4.12.
Barbora
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Zpovědi, pocity
 > Zpovědi, pocity
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Scházíš mi
Autor: Věza (Občasný) - publikováno 11.4.2010 (00:58:46)

Scházíš mi lásko jako kořenům voda.

Scházíš mi milý jak dni noc.

Scházíš mi tolik že bych tě zas´ chtěla.

Scházíš mi prostě moc a moc.

 



Poznámky k tomuto příspěvku
 zochrova (Občasný) - 13.4.2010 > šedé> Ty bys potřeboval komunismus a Stalina a ne demokracii
<reagovat 
 Čtenář - 12.4.2010 > Věza> je to banální
rýmy otřelé
stokrát řečené
že už snad i na zdech záchodků :0)
lepší jako jelen v říji do tmy křičet
než tím otravovat na literárním serveru, stačí to? :0)
<reagovat 
 šedé (Občasný,Šéfredaktor) - 13.4.2010 > zochrova> Aha, a můžeš mi vysvětlit proč? Sám nejsem sto to z Tvé reakce pochopit. Otevři mi tedy prosím oko.
<reagovat 
 hukumu (Občasný) - 13.4.2010 > Věza> Pokud to s psaním myslíš opravdu vážně, možná by bylo dobré nastudovat nejdřív nějakou teorii (volný verš, vázaný verš, rytmické stopy, druhy básnických prostředků a pod.) Dům taky většinou nezačneš stavět aniž bys věděla, co je cihla, co trám a co vápno.
S psaním je to stejné - nestačí vzít tužku a papír a psát co tě napadne (pokud nejsi génius tedy :-)

Při studiu teorie ti tolik nehrozí, že budeš psát jako někdo. Z knih si vzpomínám na Hrabákovu poetiku (ovšem, možná by to chtělo něco čerstvějšího), na netu se dá jistě taky něco najít. O různých formách se můžeš poučit i tady:
http://www.knihovnicka.net/kniha/32756-mensi-poeticky-slovnik-v-prikladech-rut-premysl/obsah-dila/

Číst, jak to dělají jiní, jak už ti radili, je taky dobré a rozhodně to není tak, že tím bys začala psát jako někdo jiný. Pokud to tedy nebudeš dělat záměrně. myslím si :-)


Chtít vážnou kritiku má podle mě cenu až když člověk překoná první neumělé pokusy - a samozřejmě, pouze, jen pokud ji unese.

Hodně štěstí.

<reagovat 
 Věza (Občasný) - 13.4.2010 > čtenář> ne, ubohá reakce
<reagovat 
 Věza (Občasný) - 13.4.2010 > hukumu> Děkuju za tvá písmenka, určitě si je vezmu k srdci a zkusím to omrknout. Nevím ale zda se mi to takhle podle "návodu" povede, píšu většinou (nebo přesněji pokouším se psát) nebo vyjadřovat jen pocity, myšlenky, naprosto volně... Jestli mi rozumíš. Rozhodně ti ale moc za tvá milá slova a rady děkuju.
<reagovat 
 Věza (Občasný) - 16.4.2010 > čtenář> jj, pobavil jsi   :D
<reagovat 
 šedé (Občasný,Šéfredaktor) - 13.4.2010 > Věza> A pořád dokola, jak u blbejch :o) Naopak se obávám, že si k srdci nevezmeš vůbec nic. Všichni se Ti to tady snaží říct horem dolem a ty děláš kolovrátek. S takovým člověkem se špatně mluví, o čemž jsem se opět přesvědčil, když jsem si znovu přečetl Tvou reakci směrem ke mně, kde se nesnažíš zjistit, co jsem vlastně jakoby chtěl říct, maopak vysekneš něco z kontextu a bereš si to jako rukojmí.



Proč ale píšu. Zaujala mě jedna Tvá věta: Na jiných serverech je obvyklé, že "vedení" nepovolí jakékoli navážení se do jiných autorů. Pojď si tedy teď vyzkoušet jak to funguje v praxi. Představ si, že jsi vedení nějakého toho Tebou zmiňovaného hrozně spravedlivého serveru a řekni mi, prosím, jak bys postupovala u těchto dvou případů, které se tu vyjímají pod tvým příspěvkem:



1. na to co tu pisu ty co hovno vedia uz len z principu redaktor je skrachovany v tom co redaktoruje a tak teraz diktuje tym co sa este snazia o nieco a nieco povedat a on ty ma povedat v com je alebo nie je sila smejem sa ved preboha uz len slovo redktor je pre mna ako ze niktos co nic nevie a chcel by ale nepodarilo sa mu a tak si svoju vlasnu zatrpknutost na vsetko vybyja na ludoch ktory ked sa naseru ho do tazkej rite poslu taka je pravda



a konečně

2. šedé> Ty bys potřeboval komunismus a Stalina a ne demokracii





Předem velice děkuji za odpověď a těším se.
<reagovat 
 Věza (Občasný) - 14.4.2010 > šedé> Ono je to ve skutečnosti tak, že se mi naštěstí "všichni" nesnaží říkat (diktovat) to samé. Je tu i spousta lidí, kteří sdílí stejný názor jako já. Někteří mi píší slova podpory do soukromé pošty (protože se neradi na rozdíl od těch průbojnějších) pouští do střetů (těm to zjevně dělá radost) - a pak se mě i pár lidí zastalo veřejně, což se asi může někomu zajídat. Alibistické poznámky, že se mě někteří zastali nevybíravými slovy, chápu tak že to pojmuli (vzhledem k tomu, že ani semnou se v mnoha opakovaných případech nejednalo zrovna v rukavičkách) jako spravedlivoiu odvetu. Prostě jak se říká - "jak kdo ke mě, tak já k němu" a nebo "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá". Myslím, že kdyby ti kdo tuto trapnou žabomyší válku vyvolali, jednali ve slušných mezích, k tomuto by nedošlo.Ono už tu vlastně někde bylo zmíněno, že když jsou lidé na sebe slušní, je to vlastně prohřešek. Hmm - smutné! (Svět holt bývá nespravedlivý.) Ale asi se nedá očekávat, že když někdo začne jednat neurvale, bude se mu vracet jen chváĺa a milá slova. Můj názor je takový a vnímám to tak, že pokud redakce včas zakročí a napomene v prvopočátku hříšníka, který hýří vulgarismy, prostě dál k něčemu podobnému nedojde a spor se pak nebude dál rozvíjet. Může se pouze dál vést debata ve slušné formě. Nezlehčovala bych to, jsem taky jen člověk a když se někteří považují za lepší, než jsou di druzí (jak sami tvrdili), můžou i být - proč ne, ale je přinejmenším neprofesionální hrubé zacházení. Potom totiž působí spíše jen jako "světa znalí všeználci". Stále se tu řeší přestupky, kterých se mám dopouštět, přestože se žádných nedopouštím, ale osoby, které mě tu hrubě napadaly se neřeší, ve smyslu vyřiďte si to sami. Fajn, beru to na vědomí a přirozeně se tedy tomuto chodu Totemu přizpůsobím. :-) Myslím, že každý slušný člověk si udělá sám úsudek. Já se nemám proč obhajovat... a tyhle diskuse, které jsou opravdu o ničem bych už ukončila..........   :)
<reagovat 
dr. Wojtek (Občasný) - 24.5.2010 > --
<reagovat 
jafa (Občasný) - 13.10.2010 > "čteš pravděpodobně to, co už jsi někdy, kdysi, v nějaké srovnatelné podobě četla na jiném místě" - tady to je první místo, které bych potřebovala vyjádřit nějak jinak - vždyť nejde o to, co jsem četla... spíš, co jsem prožila... ale na druhou stranu: to se zas tak neliší, ha, všechno je text... no a tak se do toho zamotávám a zamotávám, místo aby se mi něco vyjasňovalo, vyjasňovalo

depresivní vzdalování se od pocitu objevu k pocitu vlastního troubovství:) - nic neobvyklého

osobně mě nejvíc fascinuje jako čtenářku pocit "něco úžasného můžu zahlídnout! ale sakra, co to je? co to je?" - to je novost tak absolutní, až unikavá/neuchopitelná

všehno to bude nakonec stejně ňáká přisprostlá sublimace, celý umění... i ty řeči o něm .)




<reagovat 
whispermoonlite (Občasný) - 12.10.2010 >

Tato situace, do níž jsem jen tak lehce nahlédl, navádí k úvaze na obecnější téma: kde a jak se bere v člověku schopnost vyjadřovat své pocity slovy uspořádanými do nějakého tvaru. - když připustíme, že se s tou schopností nikdo nenarodí, ale postupně si ji osvojuje, najdeme začátek u prvních citoslovečných výkřiků. - následují plnovýznamová slova. potom věty, a tak dál. - v lepších případech zvládnou mluvčí i složitá souvětí a odstavce :D.

část té schopnosti patrně vychází z experimentování s dosud nabytými prostředky, část je přebírána od zkušenějších mluvčí a znovu více nebo méně zpracována. - díky tomu se výroky, výrazy a způsoby vyjadřování prožitků a pocitů (když zůstaneme u tématu diskutované básně) do značné míry opakují. Do menší míry k nim jedinečnost, "idiom" mluvčího přidává něco nového. - nebo taky ne. - záleží, jak bohatý je onen prožitkový, imaginární, slovo vnímající a objímající svět mluvčího.

z pohledu mluvčího (autora) je cíl splněn, když se podaří vytvořit požadovaný vztah mezi prožitkem a jeho slovním vyjádřením. - dojde k projekci duševního obsahu do jazyka a je hotovo. - z pohledu čtenáře, příjemce sdělení, pak kruciálně záleží na charakteru komunikační situace. (dále jen KS)

je-li zde X nezainteresovaných čtenářů, kteří nejsou v první řadě zvědavi na duševní svět konkrétního autora, nýbrž na způsob, jakým se tento svět vyobrazil do jazyka, nebo na to, jaký vůbec tento již vyobrazený svět je (ve srovnání s niterným, předjazykovým prožitkovým jádrem, tvořeným patrně množstvím antropologických konstant a univerzálií), vstupuje do KS významně hledisko novosti. - dá se předpokládat, že většina čtenářů bude zklamaná, když bude nacházet stále a touž báseň, kamkoli se podívá. - proto je variabilita potřebná. - setkání s již dříve poznaným vede zpravidla k neuspokojení čtenářské potřeby.

aby čtenáři předcházeli tomuto zklamání, vědomě či nevědomě si ukládají informace o absolvovaných KS - pokud jde o zaznamenávané beletristické projevy, jsou to hlavně tituly děl a jména autorů. - to je čtenářův svrchovaný prostředek. - vedle toho, jsou-li k dispozici vhodné technické a společenské podmínky pro vytváření KS (zde konkrétně publikování textů), je zase svrchovanou věcí každého autora/-ky, zda a kdy takovou situaci vytvoří.

třetí skupinu tvoří moderátoři s jistou omezenou znalostí dřívějších KS (autorů a jejich textů). - jejich informačním přínosem je schopnost vidět jednotlivé KS v kontextu jiných KS a tím nabývat schopnosti srovnání a rozpoznání specifických znaků té které situace, jež, a tím se dostávám konečně k jádru :), slouží doplňkově čtenářům při pořádání jejich vlastního souboru zkušeností s KS, tj. pro nás texty. - neměly by, čímž se dostávám k druhému jádru, sloužit k diskriminaci autorské aktivity, stejně jako by neměly být diskriminovány ze strany autora, pokud nejsou zjevně tendenčně zkreslené apod., protože slouží k orientaci třetí strany, tj. čtenářstva, v desítkách tisíc publikovaných textů.


(pokusil jsem se napsat to záměrně polopaticky, aby byla poznámka přístupná i literárně méně školeným čtenářům.)




<reagovat 
 jafa (Občasný) - 12.10.2010 > whispermoonlite> člověče, to je složitý! prej polopaticky

ale už se těším, až to pochopím

zpráva z procesu: nemůžu se tam najít. jsem ten, kdo je zvědavý víc na duševní svět než na způsob, jakým je vyjádřený. a přece mi informace "scházíš mi moc" o tom scházení nic moc neříká a jako zájemkyně o duševní svět tu ostrouhám. stejně tak toho málo vydedukuju i z ostatních veršů...
<reagovat 
 whispermoonlite (Občasný) - 12.10.2010 > jafa> 

dobřes to rozlišila a napověděla mi, co musím domyslet.

kdybych měl tedy upřesnit svůj jazyk, zádrhel, ve vztahu k novosti/ne-novosti poznání, nastává tam, kde právě ten duševní svět, a klidně do něj můžeme zahrnout (musíme zahrnout, když se bavíme o poezii) i způsob jeho zprostředkování, vyobrazení a jeho individualizovanou podobu, příliš splývá s tím, co jsem potom korektivně označil za antropologické univerzálie, konstanty. - a musím hned dodat, abych se vyhnul zárodku další nepřesnosti, kterou koriguji níže, že tím míním již dobře známé, prožité konstanty a univerzálie, neoddělené a neoddělitelné od způsobu jejich zprostředkování (protože nic, kromě absolutních idejí, nepoletuje jen tak ve vzduchoprázdnu :) - takže vidíme, že již na prvním kroku směrem k duševnímu světu nás provází i způsob jako hodnota

. vidím 2 hlavní případy: 1) buď je duševní svět autora/-ky chudý, nevyhraněný a zjevuje nám pak jen ty konstanty, o nichž už dobře víme, nebo 2) předpokládáme, že je bohatý co do vnímání a tvarování/reflektování skutečnosti, ale nepodaří se jej zprostředkovat. -

z textu samotného se to ve vztahu k původci rozhodnout nedá, protože jinak než skrze text, potažmo skrze jazyk obecně, v tomhle případě do člověka nevidíme. - takže je docela možné, že Věza je duševně bohatá bytost, ve smyslu bodu 2, ale zatím to ve slovech neumí vyjádřit, protože jí z toho vychází neslané, nemastné a ploché sdělení (které samozřejmě v jiném kontextu, než je kontext básně, v jiné komunikační situaci, může sehrát svou důležitou životní roli; skrze své další funkce.)

tohle je stará známá věc, že nejen autor, ale i vnímatel musejí mít nějakou sdílitelnou, průnikovou duševní kapacitu, aby se mohli v díle setkat. - rozdíl je mezi nimi v tom, že autor má zvláštní nadání (a myslím, že to lze označit za zvláštnost, prostě talent) zacházet s prostředky vyjádření, zobrazení apod. - specialita prožitku není vše, ba řekl bych, že může vytvářet hradbu mezi autorem a čtenářem, a sice když převáží úzce vymezené ego nad egem transcendujícím (a bůh vysvětluj, co je to za tajemný proces :)) - fakt, že "úzké ego" (nemám teď lepší než toto vágní označení) není tak speciálním, sdílitelným prožitkem, je asi dán právě tím, že se jedná o malé ego, které nepřesahuje, které nás nechává o samotě a do nějž se druhá bytost nemůže projikovat. (protože projekce je základní podmínkou sdílení)

trochu jiný případ je, když autor dokáže vnímateli cestu k novému prožitku sebe, která zatím zůstávala jen potenciální, nerealizovanou možností, skrz své dílo otevírat. - to je ostatně naděje většiny autorů :DD - kdyby tohle nefungovalo, tak se nemusí nic publikovat. - a je vidět, že i v tomto případě se kruhem dostáváme k tématu sdílitelnosti, tj. antropologických univerzálií. - ovšem rozdíl od bodu 1 je v tom, že jsou to nově objevované univerzálie i pro vnímatele - v tom zůstává podmínka novosti zachována.

a potom je zde novost stylová, výrazová apod, která ale není zcela oddělena, nemůže být zcela oddělena od subjektové transcendence mající původ mimo umění, a zase recipročně, transcendence to samé umění pro svůj výraz potřebuje. - i tahle novost bude v nějakém vztahu k duševnímu světu subjektu, který Tě zajímá. - chci ještě říct, že dělení na formu a obsah je zkreslující iluze, terminologická nepřesnost. když si pracovně vezmeme termín "obsah", musíme počítat i s tím, že je v něm kus "formy" a naopak. - že v obrazu duševního světa člověka je už obsažen kód způsobu jeho tvarování, strukturování, selektování ve vztahu k okolní skutečnosti. a podobně naopak, nelze tvarovat dílo, tj. prezentovat živou "formu" (a právě proto, že to nemůže být jen forma, dávám slovo do uvozovek) bez přítomnosti toho, co J. Štolba příhodně nazývá "niterná angažovanost" - ale to už je na jindy. :))


<reagovat 
 jafa (Občasný) - 13.10.2010 > whispermoonlite> souhlasím s tou nesmyslností termínů "obsah" a "forma" . to je podle mého rozumu fatální nesmysl.

a raději bych nevycházela ani od pojmu "novost". asi bych to nechala na slovech "požitek" "jiskření v mozku" "rozkoš" "uspokojení" a tak ... ale v té souvislosti asi taky musím zavést "pocit objevu", ačkoli tady už se někteří mí známí zlobí - co má co v umění dělat jaký objev? ale dá se tím docela nahradit "novost/pocit novosti" a přitom zůstáváme stále u konkrétního a představitelného

tak já nevím. měla Věza rozkošné pocitu objevu, když toto psala? vlastně máš asi pravdu, že možná mohla mít, pokud teprve vstupuje do toho zážitku postrádání někoho a jeho propátrávání a artikulace. a proč my teda pocit objevu nemáme? hah.


<reagovat 
 Věza (Občasný) - 13.10.2010 > whispermoonlite> Děkuju za obsáhlé a velmi zajímavé povídání. V psaní ještě hodně tápu vím. Ale občas mám potřebu vyjádřit na papír své pocity či svou představivost. Nemyslím že je to až takový prohřešk jak se některým zdálo. Pak už je sázka do loterie zda se můj text setká s někým kdo mu umí "naslouchat". Rozhodně netvrdím že jde o dokonalé dílo, obzvlášť tahle věcička, ale byla jsem zvědavá jestli i tak někoho obsahově zaujme. Co mě víc zaráželo, byl přístup některých osob a forma jejich až nevraživého přístupu k začínající osůbce... A to se mi zdá být smutnější než to že jsou ty řádky špatně zformované. Horší je forma duše některých lidí.
<reagovat 
 whispermoonlite (Občasný) - 13.10.2010 > jafa> 

prožitek novosti, objevu apod. (rád souhlasím s úpravou označení, neboť se tím zdůrazní rys, který mám na mysli od počátku - měřítkem této novosti/objevnosti je jen vnímatel, nejedná se o nějakou abstrahovanou "novost" existující jako hodnota mimo individuální vědomí) - od něj vede linka k rozhodujícím existenciálním východiskům, nebo postojům u vnímatele, a musím připustit, že je více možností. - motiv novosti, objevu, pohybu, změny může být hlavním životním hybatelem. - ovšem stejně tak pro někoho zase stvrzování, jistota, přebývání ve známem a bezpečném - obojí lze vztáhnout i k prožitkům rozkoše, vnímatelského uspokojení apod. - jenže odsuneme-li novost/objev do pozadí, jak rozlišíme předchozí akt od toho současného a dále od toho následného? - leda by někdo fungoval na opačném principu: proměnlivost by mu/jí byla vlastní a cílovým prožitkem by pak měla být neměnnost. - když to aplikujeme na proces čtení, proč si málokdo vystačí s očítáním 1 standardizované básně na dané téma, danou situaci, daný pocit/prožitek? - nakonec i Ty sama nepřímo přiznáváš, že Ti u Vězina příspěvku chybí moment objevu: čteš pravděpodobně to, co už jsi někdy, kdysi, v nějaké srovnatelné podobě četla na jiném místě. - takhle to funguje ve směru čtenář - dílo.

zato ve směru autor - dílo je tomu dle očekávání naopak. - proto bývá i častá diskrepance mezi tím, co považují sami autoři u sebe za více zajímavé a co je více zajímavé pro čtenáře. - jedná se o rozdíl pohledu mezi zevnitř a zvenčí a rozdíl mezi aktem autorské konstrukce a čtenářské rekonstrukce díla.

pro autora může být, a hádám, že i často bývá, slastný pocit v samotném tvoření, projikování se a v následném přiřazení díla ke své lidské hodnotě apod. - tohle je pro čtenáře zvenčí méně významné. - podobně je pro autora sebeobjevný, a tedy pravděpodobně slastný a uspokojující sám akt vy-jádření, z-vnějšnění, u-vědomění duševního obsahu o sobě. - a tady souhlasím s Tvou myšlenkou, že pro Vězu se mohlo jednat o setkání s novostí, s objevem ve vztahu jejího existenciálního "já" k onomu duševnímu obsahu. - proto to pro ni může být uspokojující. -

jenže čtenářovo "já" je ve zcela jiném poměru k tomuto "cizímu" obsahu. - a cizí přestává být až ve chvíli, kdy tento objev přestává být pouze událostí v niterné komunikaci autora/-ky se sebou samým/-ou a kdy do procesu vstupuje akt transcendence, který z komunikovaného obsahu, materiálu, prožitku dělá objekt nadřazený pouhé niterné události, pouhému urovnání vnitřní komunikace, a stává se komunikací přenosnou, sdílitelnou. - kdyby na prvním místě byla tematizována např. radost ze samotného aktu urovnání, navázání komunikace se sebou samým (což je v textu též částečně přítomno a dává to podnět ke čtenářské empatii), byl by to jiný případ a nabízel by se k přesahu lépe. - takto, jak je vyjádřen, zůstává pouze záznamem o události, která má hodnotu především jen pro autorku. - jako dokument o jejím prožitku. - dokument, který podobným způsobem podalo již mnoho lidí před ní.

čtenář není statistikem dokumentů o události, která může mít pro vnitřní svět autora jedinečný význam, zatímco pro něj by to byla další čárka v kolonce na dané téma. - aby nebyla, vstupuje do hry požadavek odlišení, jedinečnosti, a potažmo novosti, objevu ve způsobu. - v opačném případě, pokud nechceš však zkoumat duševní svět speciálně té, či oné osoby, by Ti jako čtenářce stačilo zůstávat u již poznaných textů. - na rozdíl od toho, způsob není pro původce primárním zájmem, když chce navázat onu niternou komunikaci. - počítá se jakýkoliv funkční způsob, který umožní dostatečné prožití obsahu. - z toho je též vidět, že kořeny autorského a čtenářského uspokojení nad textem vyrůstají každý odjinud.


<reagovat 
 whispermoonlite (Občasný) - 13.10.2010 > Věza> 

to vše chápu a nechci s tím ani moc polemizovat, to se týká především Tvého hledání místa v tomto způsobu komunikace. - u čeho bych se rád však zastavil, a na co bych lehce poukázal, je používání hodnot "dobře", "špatně", "dokonalost" apod. ve vztahu k dílu. - v reakcích na jafiny komentáře se pokouším vysvětlit, proč se nejedná o obecně přiřaditelné hodnoty k dílu. - proč "dobře" z pohledu autor-dílo může být zároveň "špatně" z pohledu čtenář-dílo a obojí, tj. dobře i špatně, o díle vypovídají v závislosti na tom, z jakého (čího) místa se na ně díváme. - mohou spolu koexistovat a jejich rozlišovací funkce se ztrácí.

proto si myslím, že používat tyto hodnoty ve vztahu k dílu obecně je pro autora zbytečná zátěž navíc, zbytečné kladení ohledu na to, co se nedá nijak definitivně uchopit, a pro čtenáře je to zase nicneříkající informace, neboť si své "dobře" nebo "špatně" zjistí sám.


<reagovat 
 jafa (Občasný) - 13.10.2010 > whispermoonlite> to je divný, mám s tím tvým pojetím problém, nesouhlasím. nemůžu ale konkrétně rozmotat, v čem. a pořád mi přijde, pravděpodobně mylně, že vyjadřuješ složitě (neosobně) něco, co se dá říct osobně, prostě.

škoda. ale třeba se to změní (na mý straně)
<reagovat 
 jafa (Občasný) - 13.10.2010 > whispermoonlite> no jo, zmatená - eště jsem Ti k tomu něco napsala, ale koukám, že se to zobrazilo výš, tj. před Tvým prvním psaním zde. nepoužila jsem funkci "reagovat".
<reagovat 
jafa (Občasný) - 2.1.2013 > dva poslední verše jsou vágní a pouze obecně informují: nijak sdělovaný pocit nesugerují, nedávají mi spoluprožít, jaké je někoho postrádat

druhý verš necítím jako výstižný - proč by noc scházela dni? Je to matné.

první verš je asi nejlepší, ale ani ten není překvapivě trefný - přirovnání se zdá být příliš nasnadě a nahodile vybrané ze spousty možných. Nic osobního mi neodhalilo

Vrátila jsem se k tomu textu, protože jsem si něco potřebovala ujasnit. Přitom jsem si všimla, že tu možná nikdo nenapsal důvody, proč mu text připadá slabý - tak to dělám teď. Vím, že už jsi asi jinde. Hezký rok!
<reagovat 
<<<Starší    Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je devět + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter