Do města soumrak sklouzl po střechách
Na okna naráží jak sametový míč
Já klubku ulic kráčím po stopách
V mé kapse studí cizí klíč
Obchodník se spánkem se neonově směje
a jícen výtahu zas hltá další sousto
Klíč v prázdných žilách hotelu mě hřeje
když odemyká svět kde dosud bylo pusto
Tam stojím na břehu a hledím do ticha
Sem nedosáhne řeka z hrdel vypuštěných hlasů
U dveří skříň jak opuštěná plástev vysychá
Z ní cítit vůně parfému a zralých klasů
Vrásčité paže křesla zvou mě do klína
Ten starý ušák vyslechl už davy lidí
Co člověk, verze pravdy jiná
Jen jedna v říši pavučin se za zrcadlem stydí
Přede mnou postel plná snů je pokladnice
jak otevřené dveře biografu k sobě láká
Jen spánek tady platnou vstupenkou, nic více Na plátno víček promítají pro jednoho diváka |