Bojím se bouřek
a stále víc s přibývajícími roky
prázdných nocí prosněných
v panelovém bytě,
v posledním patře
za výtahem...
(takový nerušený klid).
Netuším, které z oken
tentokrát neodolá
větrné smršti,
( dávno by chtěla vyměnit).
Jak moc se vlastně lišíme
se sousedkou od naproti,
kterou v podvečer
potkávám venčit
kocourka na zápraží?
(Jen bouří prožila snad dvakrát tolik)
Bojím se bouřek
a nejvíc ticha po nich
(anebo mezi nimi?).
Vyjdu na balkon,
nadechnu se
a budu doufat,
že si mne zahlédl
mezi blesky...
|