On je to vlastně nepřesný výraz. Dotyční si svůj životní styl vždy nevybírali mezi alternativami, ale sami ho vytvářejí podle svých představ. Je to tedy zvláštní životní styl. Bylo to tak vždy a vždy bude, a je to tak správně. Různé mnišské řády, poustevníci, zasvěcenci či heretici nebyli ničím jiným.

Už myšlenka odtrhnout se od davu a vystoupit s něčím novým je tvůrčí. Právě rozmanitost těchto v podstatě paralelních civilizací tvoří žádoucí tvůrčí pluralitu života a je škoda, je jich není více. Jakoby konzumní životní styl byl ten nejlepší?

Ale i oni se dostávají do problémů ze zákonitého rozporu mezi svými byť dobře míněnými přáními a tvrdou realitou při naplňování svých představ. Různí extrémisté, fanatikové jak náboženských ši politických směrů udělali spoustu nedobrého. Ale o to přece jde si tento propastný rozdíl uvědomovat a pochopit i závěry z něj.

Každý si totiž do všeho promítá sám sebe i se svými nedostatky. Ego hledá řešení, ale bez intuice ho těžko najde, ale to by muselo chtít intuici poslechnout. Pokud se do toho nezapojí, nelze velkou kvalitu alternativní kultury očekávat.