Karmickými zásahy vede osud řízený Bohem člověka tam, kde by měl být, ale často ho tak vytlačuje z toho, kde by jeho ego chtělo být. Chybné jednání v určité oblasti odpovídá povaze určité vnitřní části individuality, což souvisí s kořenovými archetypy. Vnitřní disharmonie se promítají ven a napojují na další.

Zablokovanost disharmonických sklonů zabraňuje duchovnímu rozvoji. Zakazování je neúčinné. Lépe je prožívat alespoň náhradním způsobem, uvědomovat si vazby a osvobozovat se od disharmonií. Kajícnému hříšníkovi se může Cesta otevřít, ale farizejovi který se pyšní svým chováním nikdy.

Nejprve tedy božské problémy zesílí, pak má zasvěcenec odhalit obsah třinácté komory. Vše projevit, prožít, pochopit souvislosti a změnit k nim vztah. Nedržet se jich, ale odmítnout. Pak božské síly sklon odstraní ve všech částech individuality. Takových částí je však mnoho, vše se musí mnohokrát opakovat, než dojde alespoň k částečné očistě.

Nejčastější hlavními problémy, které pod vedením božských sil musí zasvěcenci v temné noci duše očistit, je agresivita, sexualita a magie. Tato kombinace je také nejobtížněji řešitelná. Kromě toho se vyskytuje strach, deprese, zablokovanost tj. nechuť k duchovnímu rozvoji, bláznivost, sklon k samotě a celá řada menších závislostí. Zvláštní část tvoří nechuť přijmout Boha takového jaký Je a duševní nestabilita při poznání Celku Věčné Nekonečnosti Boha.

Začátečník si často ani neuvědomí, že mu temná noc duše nastala, jen si stěžuje na zesílené problémy, ale neví proč se objevily. Je nutné pojmenovat problém a najít ho. Měl by si měl uvědomit velkou sílu zvyku těchto disharmonií, kterou dříve přehlížel a to, že je pokoušen starými svody. Pokud se nemohou projevit běžným způsobem, hledají si náhradní symbolické vybití. Pasivita ani útěk není na místě, protože nic neřeší. Nastane vnitřní boj mezi starým a novým. Důležité je se plně otevřít působení Boha, nespoléhat se na vlastní moralistické přístupy. Někdy je vhodné si uvědomit směšnost vzájemně rozporných sklonů, názorů a přání a tím jim odebrat naléhavost s níž útočí na vědomí. Zasvěcenec může podle vlastní volby vytvořit psychoterapeutický rituál na zahození odkrytého a zesíleného problému. Je to účinnější než pouhá slova či myšlenky. Božské síly pak mohou spustit proces abdukce, jež problematickou část odstraní. Podobný k podobnému platí i pro terapii psychiky, proto je i terapie bolestivá.

Channeling má výhodu v možnosti komunikace s božskou silou, která mu dokonale poradí. Vzpomene si také na pocit Naplnění v ponoru do božského a srovná to se známou disharmonii, jež mu může dát maximálně iluzi moci a potěšení. Pomohou mu i ostatní členové skupiny svými zkušenostmi. Pokud nemá či nedůvěřuje své komunikaci, zprostředkují mu přístup k nadvědomí, které proces řídí. Po nějaké době problém odezní a začne jiná kapitola duchovního vývoje aby se proces opět vrátil, protože mu do vědomí vstupují další, dosud nenapravené části individuality.

Cílem je převzít odpovědnost za své konání i tím, že nebude vytvářet nevhodné vazby a závislosti, aby je nadvědomí nemuselo rušit. I hříšná myšlenka je překážkou a sklon, jež ji vyvolal musí být očištěn. Jsou to dětské nemoci každé osobnosti a nelze je transformovat, jen změnou preferencí posílit harmonické a zeslabit disharmonické.

Zasvěcenec také poznává jiné pojetí hříchu, již ne jako věčnou dědičnou vinu, ale jako příležitost k projevu. Jsou součástí Života, patří do něj. Není třeba se odsuzovat, ponižovat a trestat, vše lze s pomocí božských sil napravit. Život je to pravé, není iluzí ani omylem, trestem, ale obrazem Boha.