|
Já neznám nic pohodovějšího, než začít trávu jíst.
Neznám nic krásnějšího, než slyšet ženu příst.
Neznám nic zrádnějšího, než víno s ženou pít
a neznám nic prvnějšího, než nevinnost ji vzít.
Žena je nepochopitelná a stejně průhledná,
jak říkám já, určitě ne klasik - nezbedná.
Chce vidět na nebi v noci slunce svítit,
s jiskrou v oku říká: „Bež ho pro mě chytit.“
Když na ni občas přijde Venušina chvíle,
chová se k mužům vcelku či úplně mile.
Pak říká s ironií v hlase: „Bylo to ztrátové!“
odchází do temna a těší se na nové.
|
|
|