Zeanddrich E. (Stálý)

"

."

ariel (Občasný)

jde o to, o jaký verš se jedná

u tónického verše záleží pouze na počtu přízvučných slabik (proto bych pro zachování rytmu krispinin verš četl jako tyhle tve ulice se mi libi zatim nejvice - samozřejmě s rostoucím rozdílem mezi počtem jakýchokoli slabik je uchování rytmu náročnější)

u sylabického jde o počet slabik bez ohledu na to, jestli jsou přízvučné

to jsou řekněme dva nejjednodušší typy rytmu

že mě nebereš jako autoritu, to je takovej levnej argument, kterej se dá říct kdykoli komukoli. ale jeslti to pro tebe byla záchranná brzda před myšlenkou, že jseš ve věcech kolem básniček prostě neznalá, a ta by tě jinak přivedla ke zhroucení, tak OK. sice jsem to rozdejchával při svý ješitnosti a při jakýsi důvěře, kterou jsem k tobě původně měl, dlouho a těžce (a  při tom jsem ti do soukromý pošty i sprostě nadával), ale nakonec jsem si zvykl.

Janahe (Občasný)

Ty máš teda těžký život, vymýšlíš si problémy, kde nejsou, a bojuješ proti větrným mlýnům. Kdybys hned argumentoval, mohl sis to rozdýchávání odpustit. Na výroku, že tě neberu jako autoritu, není nic levného, to je prosté sdělení, že nestačí říci: „Takhle to je (protože to říkám já)“, ale je třeba to nějak doložit. Ona totiž neexistuje  žádná presumpce autority. Pokud někdo autoritou skutečně je, neměl by to být problém. Já nikdy netvrdila, že poezii rozumím, ale když něčemu nerozumím, tak to neznamená, že přijmu nekriticky jakékoli tvrzení, které mi někdo předkládá. Jsem dokonce natolik neuctivá, že i od autority vyžaduju argumentaci. To, že bych se zhroutila (ne protože jsem neznalá, s tím jsem zcela smířená, ale v případě, že by nebyl ve verších vyžadován stejný počet slabik, nezkresluj), byl vtip, který měl debatu zlehčit, aby z toho nebyla hádka (to se mi teda moc nepovedlo,co?), myslím, že to víš, ale při "své ješitnosti" to tak odmítáš brát. Matně si vzpomínám, že už jsi mi kdysi řekl, že jsi ješitný, nějak jsem na to zapomněla, asi mi to nepřipadalo až tak výrazné. Co ta debata má společného s důvěrou, to nechápu, ale to je jedno, jsem ráda, že sis zvykl, i když to mělo dost drastický průběh.

ariel (Občasný)

stejný počet slabik není třeba.

tyhle tvé ulice,

líbí se mi nejvíce.

taky nemáš stejný počet slabik.

ale nechme to být a pojďme zase třeba hledat pavouka, obdivovat sliz na houbách, nebo tak něco

Janahe (Občasný)

Kdo řekl, že není třeba? Mně to nikdo neřekl. Tebe v tomto ohledu neberu jako autoritu.

Tyhlety tvé ulice

líbí se mi nejvíce

tady je stejný počet slabik. Co měl tvůj příklad vlastně dokázat? Taky tam je špatný rytmus.

Jak mám hledat pavouky, když mi narušujete základní životní jistoty? Vždyť bych se taky mohla zhroutit.

ariel (Občasný)

mohla jsi po mě argumentaci chtít rovnou. (kdo ví, možná se tu zjeví někdo a ukáže mi, že se v něčem mýlím). ale ty jsi mě sejmula. sejmutí říkám tomu, když někdo řekne to, co ty.

můžu ti napsat, že tě neberu jako autoritu ve fotografování. že tě neberu jako autoritu ve výchově dětí. mám pocit, že reakcí na to můžou být jen otevřená ústa a pokrčení ramen. nebo vztek, když k tomu přidám poznámku, že jsi mě zklamala, jestliže ti to vadí. ale argumentovat věcně se na to nedá. pokud nejsi obzvlášť velkodušná, a to já asi nejsem.

kdo ví, jak to s tou ješitností je. možná že jsi ješitná ty, a dělá ti dobře, když se hovoří o ješitnosti někoho jiného (tj. mé), protože tak se to nejlépe zamaskuje. to už jsou spíš doměnky. já myslím, že jsem tak normálně ješitný, a hlavně že se s tím netajím.

Janahe (Občasný)

Já jaksi naivně předpokládám, že v diskusi lidé argumentují. Ty za součást diskuse zřejmě považuješ autoritativní výroky, sprosté nadávky a střílení. V tom se fakt neshodneme.

Dokážu pochopit, když si někdo něco blbě vyloží a neadekvátně vyletí, ale ty se toho nadále držíš jako klíště, nejspíš, aby sis nemusel přiznat, že ses zachoval jako primitivní hulvát. Opravdu miluju citlivé jedince, co jsou citlíví jen vůči sobě a k ostatním se chovají zcela bezohledně a sprostě.

Ješitná asi moc nejsem, mám jiné chyby než zrovna ješitnost.

Když mě někdo nebere v něčem jako autoritu, pak buď pravdu má a je to zcela v pořádku, nebo nemá a pak ho snadno přesvědčím. Pokud mi to ovšem stojí za námahu.

Taky se mi moc líbí, jak ses pochválil, že se se svou ješitností netajíš.

ariel (Občasný)

Spíš bys měla zkusit básnit sylabicky nebo časomírou. Odkazy a ukázky si najdi na Wikipedii. Uvidíš že tě to chytne a že zjistíš, že jsi skrytý sylabický nebo časoměrný talent.

ariel (Občasný)

jo jo, tady jsem skutečně vlídnej a věcně argumentuju. zato včera v poště to chvíli svištělo, že? nelituju toho. hlavně toho nelituju vůči tobě (ani vůči jafě). a mám tě docela rád. i když to cítím tak , že někdy člověka sejmeš, ani o tom nevíš.

když se cejtím sejmutej a situace to dovoluje (hlavně Internet tohle dovoluje), chovám se takhle. to asi nezměníš.

Janahe (Občasný)

Včera to v poště svištělo? Ty to říkáš téměř s uspokojením. Vlastně houby téměř, říkáš to s uspokojením. To nechápu.

Jak můžu někoho sejmout a ani o tom nevědět? Když to není z mé strany cílené, tak je to vložené z té druhé strany, ne?

Já vážně uvažovala o tom, že možná píšeš disertační práci či něco podobného, a potřebuješ nějaký příklad z praxe, že to je takový experimentální konflikt, který bys pak hlubinně rozebral. Stále o této eventualitě tak trochu uvažuji.

Jistěže já nezměním, jak se chováš, když ..., ale ty bys to změnit mohl. Pokud bys měl pocit, že ti to třeba někdy působí problémy v mezilidských vztazích.

Janahe (Občasný)

Někdy následuju svůj stín, jindy jde on za mnou .... s kým ten chudák bude chodit, až já tady nebudu?

Jistěže tam nebyl ani stín negace. Prostě proto, že tam z mé strany žádná negace nebyla, tudíž tam nebyl ani její stín.

Smiř se s tím, že máš halucinace a příště počítej do deseti, než vyletíš.

ariel (Občasný)

není to tak. můžeš někoho sejmout a nevědět o tom. třeba nemáš vyvinuté ty správné rozlišovací mechanismy. třeba jsi je v jisté fázi života musela nechat zakrnět, abys přežila. opět domněnky, a nejde o to jak to bylo.

jde o to, že člověk může ubližovat aniž o tom ví. i u mě to tak může být.

i když dokud to nezkusím, ač v sobě cítím to nutkání, nezjistím, jestli to bylo dobře nebo špatně.

že to je experiment, to je částečně pravda. je to můj životní experiment. rostu na tom, učím se z toho jako hladový žáček.