|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jednou jsem tě viděla na vlastní oči dýchat,
jak kávovar jsi hořce překapával tmu,
ale co z toho –
jedla jsem cukr,
do puklin obzoru jak žíly vtékaly kmeny
a za ozvěnou bytovek třískala blátem vzlínající řepa.
Chraňte se před neposkvrněným početím,
řekli ze všech rozsvícených oken naráz,
nelokejte z kýble.
Viděla jsem tě vykuchat ten porouchaný obraz,
nevěřit na elektřinu,
líbat a svlíkat hadrovou nánu,
nechat mezi vás zatékat klih.
Jalové matky líhly se z domů,
mlsaly antikoncepci a
zadek jim stékal po nohou.
Jedla jsem vajíčko.
Ruce byly pouta,
ale co z toho -
V polích se schylovalo k mátohám.
Vše, co jednou prudce roztrženo,
doroste znovu jak ocas užovky,
řekli v rádiu,
ale to už tě
zcela prorůstala
houba spánku.
|
|
|