Ulice
Možná se tak zdá,
ale není tichá,
ulice kamenná, bledošedé krásy.
Z okapu zrezlého slaná kapka stéká,
kdo plakat ji za noci slýchá,
kdo její dlažbu zná, kdo za ni dýchá,
kdo před její chudobou smeká?
Kožená podrážka blátem se máčí,
tajně jen v úkrytu rozpadlé zdi,
jedna z matek nabízí se půlnočnímu hráči
pak zakřičí jen "tak jdi si, jdi!"
Ulice kamenná a bledošedá
za svitu hvězd zdáš se stříbrozlatá
až ze sna se vzbudíš stokrát tobě běda
ospalá matka ke kostelu chvátá -
a ty se modlíš za ni
modlíš se za noci, když ukrývá tě tma
do níž jen jiskra světlem svým vkročí
žárem tě spaluje k prachu láska tvá,
ukrytá v omakaná zrcadla - dvě osiřelé oči.
|