a když jazzový tón saxofonu nedělního s reprobeden loudící mě přiměje k bezbřehé závisti a jen jistota zbytečného zločinu spáchaného na tomto hráči co mně talent nepřinese mi dává sílu jen tiše sedět a inzerovat svých deset let za toto hráčské umění, které nikdo nedá.

　a tak nabízím vše a že nic nemám zůstanu bez hlasu tónu co mu i marilyn monroe si tak lehce podlehla ve filmu někdo to rád horké. a pak tiše si zoufám a je mi fajn, že někdo, když ne já sám, mi takto zahraje a představa nočního jazzclubu s pár hráči co pro nadšení své i spoluposluchačů žijícím pro tyto chvíle si hrají jazz.  a pak už jen sklenička dobrého moku s dýmkou a co že je v tom ráji?