Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 22.11.
Cecílie
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Jak jsem vnímal 17.11.1989
Autor: Montrealer (Občasný) - publikováno 17.11.2009 (17:43:40)

      Nebylo to nic moc. Já tenkrát ještě chodil do práce – dělal jsem na ČVUT programátora. Na Stavební fakultě v Dejvicích. Tehdy už jsem měl za sebou tři pobyty v Bohnicích a potíže s lidmi. Šéf katedry po těch pobytech pro mě udělal výjimku: nemusel jsem přednášet a vést studentské semináře. Přesto jsem samozřejmě do styku se studenty přicházel – v počítačové učebně, kde jsme tenkrát měli několik exemplářů PC, dovezených za obrovské peníze odněkud ze zemí Třetího světa, protože tehdy pro Československo platilo tvrdé embargo na všechny pokročilé technologie. Říkalo se tomu Jackson-Vanickův dodatek. A počítače rozhodně pokročilou technologií byly. Aspoň v roce 1989.
      Se zprávami, že se s režimem něco závažného děje, přicházel pravidelně Jarda Gagan. Nevím jak a kde, ale často poslouchal Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Mně se podařilo chytit české vysílání BBC jen na krátkých vlnách, když jsem byl na dovolené v Krkonoších. Potvrzovalo zprávy, které přinášel Jarda, ale já se tehdy věnoval spíš těm horám.
      Samotný "bouřlivý" 17. listopad jsem nevnímal nijak. Na žádné demonstraci jsem nebyl, seděl jsem doma a poslouchal rádio. To české, tehdy samozřejmě komunistické. Hvězdu, nynější Radiožurnál. Ve zprávách přiznali střet tehdejší policie (Veřejné bezpečnosti) s demonstranty na Národní třídě. Uvedli 6 raněných. To bylo první číslo z později stále stoupajícího počtu.
      Další den jsem normálně šel do práce, tedy vlastně do školy, i když jsem už nevyučoval. Mezi studenty to vřelo, což mě nemálo překvapilo. Připomnělo mi to rok 1968.
      Počítačová učebna byla plná studentů. Tiskly se tam výzvy ke stávkám a protesty proti politice KSČ. Všechno se to tisklo na tiskárnách a psalo na klávesnicích bez diakritiky, protože jiný hardware tehdy prostě nebyl. I ty počítače (IBM PC kompatibilní) jsme vlastně měli ilegálně, zakoupené bůhví kde vzdor embargu. Pamatuji se však na jejich cenu: v roce 1989 stál takový počítač fakultu kolem 200000 Kčs.
      Těch výzev ke stávkám a protestům proti tehdejší "vedoucí úloze" KSČ jsem se bál. Abych byl konkrétní – já se bál, že na fakultu vtrhne policie (Veřejná bezpečnost), že bude vyšetřovat a zatýkat. Netušil jsem, že komunistický režim má tak málo sil, kolik tehdy skutečně měl. Zprávám ze Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky jsem intuitivně pořád nevěřil. Vybavoval se mi rok 1968, kdy měl mezinárodní komunizmus v Brežněvově interpretaci dostatek sil, aby obsadil republiku svými tanky a vojáky. Gorbačov však možnost takového řešení v roce 1989 odmítl. Nastolil perestrojku. Přestavbu.
      Hodně zpráv se točilo okolo drsného zákroku Bezpečnosti proti stávkujícím na Národní. Počet přiznaných raněných se neustále zvyšoval, mimo jiné i proto, že se někteří z nich báli dalších represálií a ke svým zraněním se přiznávali až později. Nakonec se jejich počet vyšplhal k číslu 600. Tehdy to na Národní muselo být děsně tvrdé.
      Já si však žil svůj normální život. Odjel jsem na víkend Trabantem do Jeseníku za Renatou. Tehdy jsem ji znal už 13 let.
      Když jsem u ní byl, konaly se na Letenské pláni obrovské demonstrace, které přenášela televize. Nemohl jsem se od televizoru odtrhnout. Cítil jsem, že se něco hodně závažného děje, něco o hodně závažnějšího, než kam to dospělo v roce 1968.
Že to komunistický režim prohrává, že je pokládán na lopatky. Viděl jsem poprvé od roku 1968 Dubčeka a Kubišovou a poprvé v životě Havla a poslouchal jeho řeč. Byl mi svým celkovým projevem sympatický. Uměl udělat dojem skromného člověka.
      V nových poměrech jsem se však začal cítit čím dál tím nejistěji. Když bylo Parlamentem zrušeno právo na práci, do té doby zakotvené v Ústavě, dostal jsem strach, který vyústil v těžkou depresi. Uvědomoval jsem si svou nedostatečnost ve styku s lidmi a trvale chybějící sebevědomí. Začal jsem shromažďovat léky potřebné k sebevraždě. Vážně jsem o ní přemýšlel, ale nakonec jsem se přece jen rozhodl pro Bohnice. Měl jsem tam tehdy známého doktora, takže mi tam nebylo tak nejhůř. Problém, a to velký, spočíval v tom, že stále ještě nebyly léky. Jen dva léky na deprese se totiž vyráběly v Československu. Ostatní se musely dovážet ze Západu a byly drahé.
      Asi po 8 měsících mě z Bohnic propustili. Byl to můj nejdelší pobyt. Na nemocenské jsem však zůstával. Necítil jsem se dostatečně silný a sebevědomý v nových poměrech. Měl jsem z nich trvalé mindráky. Sebevědomí mi vždycky v životě chybělo. V nových poměrech se však ukazovalo jako klíčová povahová vlastnost. Deprese jako akutní onemocnění ustoupily, aby byly vystřídány trvalou úzkostí. Programovat jsem ještě mohl, chodil jsem na fakultu hrát si s počítači, ale byla to moje labutí píseň. Domarodil jsem se postupně až k invalidnímu důchodu. Ten mi přiznali v roce 1991.



Poznámky k tomuto příspěvku
GabrielRonay (Občasný) - 17.11.2009 > Přeji hodně štěstí.
Body: 5
<reagovat 
stanislav (Stálý) - 18.11.2009 >
Doporučil 
<reagovat 
chinagirl (Občasný) - 18.11.2009 >
Doporučil 
<reagovat 
maxima gali (Občasný) - 18.11.2009 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Mbonita (Občasný) - 18.11.2009 >
Body: 5
<reagovat 
chinagirl (Občasný) - 19.11.2009 > "18.11.2009"

(U památníku na Národní třídě, Praha)

Cloumání zavřených vrat. Skrz mříže je vidět postarší dvojice…
„Dobrý večer! My bychom tam chtěli dát svíčku, ale je zavřeno. Jak jste se dostali dovnitř?“
„No víte my tady bydlíme a nechceme, aby nám shořel barák.“


<reagovat 
Zeanddrich E. (Stálý) - 22.11.2009 >

"

 

."


Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
Quotidiana (Občasný) - 25.11.2009 >

5 bodů za upřímnost a nehraní si na hrdinu :)

svým způsobem je dneska odvaha říct, že 17.11. 1989 měl člověk jiný zájmy, než cinkat klíčema na Václaváku


Body: 5
<reagovat 
ariel (Občasný) - 28.11.2009 > nechtěl bys něco poslat do Lidovejch novin? v páteční příloze je rubrika Můj život.
<reagovat 
 Montrealer (Občasný) - 29.11.2009 > ariel> já už dávno nečtu žádné papírové noviny
nemáš na ně nějaké spojení, např. e-mail?
já jsem veřejně ještě nikdy nic nepublikoval, většina mých věcí je smutných
kdysi jsem Lidové noviny četl aspoň ve čtvrtek, kdy tam byl TV program
<reagovat 
 ariel (Občasný) - 29.11.2009 > Montrealer> 

te´d je program v pátek.

na tu rubriku tam mají kontakt jan.muller@lidovky.cz

je to vždycky výraznej životní příběh nějakýho člověka, teda většinou ne celej život, ale spíš nějaká charakteristická epizoda. tvoje příběhy v sobě mají zvláštní dojemnost.

musím si taky najít, jestli tu máš něco víc o tý Renatě. s ní mě to docela zajímá. četl jsem jen o Vašem seznámení

 

měj se co nejlíp

 


<reagovat 
 Montrealer (Občasný) - 29.11.2009 > ariel> díky. o Renatě je ještě příspěvek "Půlka dečky", jinak myslím už nic.

<reagovat 
 Montrealer (Občasný) - 30.11.2009 > ariel> už jsem mu to poslal. tohle a Život v kontajneru
<reagovat 
malá a šikovná (Občasný) - 13.3.2010 >
Body: 5
<reagovat 
ich (Občasný) - 20.8.2010 >
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + sedm ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter