Očekával jsem čtyři návštěvy. První přišla Květa (pečovatelka). Vybalila nákup a dala ho do ledničky. To se mi od ní líbí, "náhradní" pečovatelky nákup jen vyskladní a zase prchají do pankráckých dálav. Pak mi umyla nádobí a vynesla odpadky. To musím těm náhradnicím a brigádnicím taky připomínat.
      Květa má sice klíče od bytu, ale přesto vždycky výstražně zazvoní. To se mi od ní také líbí. Nikdo jiný s klíči od bytu u mě už nezvoní. Budu jim to muset někdy připomenout. Jejich příchod je pro mě někdy "přepadením".
      Pak přišla Lucka. Sestřička z Domácí péče. Klíče od bytu nemá, jen od domu. Zvoní vždycky dvakrát. To se mi na ní líbí – poznám, kdo si přeje vejít. Vejdi, jen vejdi...
      Lucka mi přinesla 3 hustě popsané recepty od Ireny. To je moje obvoďačka, která měla týden dovolenou. Zaplať Pán Bůh, že jsem nemusel do její čekárny. Jenže jsme na jeden lék zapomněli. Lék na tlak. Lucka ochotně slíbila, že ho do pátku obstará. Je na mě v poslední době nějak hodná, božská Lucka. V nedávné minulosti se proti obstarávání receptů bouřila, že je to jednoznačně práce pro pečovatelku. Jenže Květě čekárna u Ireny taky nějak nesvědčí. I ona se bouřila. Já už si proto zvykl objednávat léky přímo u Ireny přes mobil. Pokud mi ho zvedla...
      Pak přišla toužebně očekávaná Iveta. Pošťačka, i když nezvoní dvakrát. Tentokrát přinesla důchod a pečovatelský příspěvek. Budu si konečně moci nechat zaplatit inkaso. Čekám vždycky s inkasem až na ni, abych nezůstal finančně "na suchu". Iveta pravidelně zasahuje proti finančnímu suchu (nejen u mě) a přitom se jmenuje Suchanová. Hezká hříčka slůvek.
      Před chvilkou mi volala Jana. To je vedoucí pečovatelek, kterou jsem osobně nikdy neviděl. Potvrdila mi dvě objednávky pečovatelského auta k odborným MUDr-ům. K Michalele (psychiatrička) a k Burešovi (urolog).
      Pak přišla obědářka, o níž ani nevím, jak se jmenuje. Její podpis na fakturách je absolutně nečitelný. Krásná neznámá vyměnila prázdné ešusy za plné a zanechala na nich položené nějaké papíry k podpisu. Dnes se po nich určitě bude shánět.
      Jirka nepřišel. To je můj osobní asistent, kterého si také platím z pečovatelského příspěvku. Je s podivem, že nepřišel, protože měl vybírat peníze za minulý měsíc. Zatím na to nikdy nezapomněl. Já taky ne, dal jsem si ty prachy stranou.
      Místo Jirky přišla Věrka. To tedy bylo překvapení! Je to jedna autorka z Literry, která už u mě kdysi byla. Přinesla buřty, křen a plzeňské, údajně na vánoce. Tentokrát mě však nezastihla v pohodě, měl jsem celé odpoledne deprese a polykal jeden prášek za druhým. Buřty byly vynikající, pečovatelka určitě tuhle značku nesežene, sveřepě chodí jen do Billy.
      Věrka projevila zájem o mou webovou stránku. Já jí řekl, že už se moc nepamatuji, že jsem jen cosi odklikal. Je to pravda – když se ze své stránky odhlásím, nabídne mi to Create website. Může propuknout nová registrace a klikání. Ó, jak je ten webostránkový systém uživatelsky přátelský (user friendly). Jen ta jeho čeština jakoby pocházela z automatických překladačů a někdy se dokonce žádná čeština nekoná.
      Už 14 dní tady mám připraveny další písničky, že je vložím do Note Worthy Composeru. Jenže jedna písnička vyžaduje plné soustředění celé odpoledne. Není to zdaleka jen opisování not, to lze dělat pouze u melodie. Nejtěžší je převádění akordových značek do jednotlivých trojic not. Není to jen mechanická práce – akordy je třeba vhodně upravit, aby dobře zněly. V minulosti jsem takové úpravy vůbec nedělal.
      Zatím čekám, až ty úmorné deprese odpochodujou někam k čertu. Příští týden pojedu k Michaele. Pochybuju však, že něco vymyslí. V Bohnicích také mysleli a nic nevymysleli. Po jejich Fevarinu jsem měl úzkosti a bylo mi blbě od žaludku. Na pohotovosti mě tenkrát chtěli nechat odvézt zpátky do Bohnic. Fuj! Odmítl jsem to, zavolal Michaele a vrátil se k původnímu Cipralexu. Jenže i ten je na mé deprese dost často slabý. Nahradit jej už není čím.
      Snaž se myslet pozitivně!