Dnes jsem ovládl svou úzkost.

Rozbil jsem jí hubu básní potaženou bílým povlakem.

Měla to být pěna obracející se v pěnu,

a bylo to vyřvávání.

Bylo to táhnutí. Podlaha crčela nohama.

 

Slovo-slovo-křídlo trhající vzduchem nahoru a dolů, dvůr, kde jsem vyrůstal, klepač na koberce a slunce.

Vůně procházející kuchyní.

Vůně, spouštějíce židle na čtyři. Na tři dva jedna procházely sklem

jako rovnostranným životem.

Tříštivě.

 

Kotníky: cenily zuby řemenům. Držáky dne.