Mám své rekvizity,
kloubouky, které se hodí k mé náladě,
pánský plstěný klobouk, klobouk zvonový, široký slamák s krempou,
věci, které jsem sesbírala po sklepeních,
kde jsem žila,
kde po sobě lidé nechali věci,
věci, které už nechtěli,
věci, které tak dlouho schraňovali,
a pak na ně úplně zapomněli,
německou helmu,
boty s řemínkem kolem kotníku.
Jednou jsem si je vzala na večírek.
Říkali, že vypadám jako děvče.
Bylo to těsně před Lentem
před změnami
už hodně dávno. Zdálo se,
že to tak naplánovali (ale nebylo to tak)
každý se oblékl jako někdo jiný
Francouz
Mandarín
Afričan
Arab
ale přitom to samozřejmě byli všechno Poláci.
Jen já zůstala sebou
jen mladší.
Angličan dokonce dorazil jako žena.
Jeho žena byla mumií
svázaná tak pevně! Bylo bolestné
ji pozorovat, jak se pohybuje z jedné místnosti do druhé.
Někdo vzal nůž
a rozřezal a tahal obvazy
v pruzích kolem pokoje.
Otáčela se
a my tleskali, tak jak to dělají Evropané,
ne jako hejno vyplašených ptáků našich dlaní,
ale pochodový krok
ostrý a neústupný.
Někdo zaklepal na dveře,
vešli policisté,
někdo si stěžoval na hluk.
To bylo všechno.
To bylo vše.
Později v kuchyni
se někdo bičoval utěrkou,
cákal na strop a na zdi vodu,
předváděl scénu ze zakázané hry.
***
Props
I have my props,
the hats to suit my mood
fedora, cloche, a wide brimmed straw,
things I salvaged from the cellars
where I lived
where people left behind
things the´d no longer want,
things they´d saved for so long
they forgot them entirely,
the German helmet,
the shoes with the straps about the ankle.
I wore them at a party once.
I looked like a young girl I was told.
It was the last time before Lent
before the changes
a lifetime away. It seemed
they´d planned it (but the dind´t)¨
everyone dressed like someone else
the Frenchman
the Mandarin
the African
the Arab
all of them Poles of course.
Only I stayed who I was
just younger.
The Englishman, even came as a woman.
His wife was a mummy
bound so tight. It was painful
watching her move from room to room.
Someone took a knife
and snipped and pulled the bandages
around the room
in streams. She spun
and we clapped, as Europeans do,
not a flurry of birds from our hands
but a march step
sharp and insistent.
Knocking at the door
the police came,
some complaint about the noise.
That was all.
That was all.
Afterwards in the kitchen
someone beat himself with a towel
lashing the ceiling and walls with water
playing a scene from a banned play. |