Ploty v tělech, zmrzlé žebroví.

Je padlá posedlá chvíle smát se

slovům na kterých leží vážné oční stíny.

Duch naježené trhovštiny své chodce táhne,

schýlené nad nabažené igelitky, 

od zastávky k zastávce, průchody mezi domy,

až k výtahům tichých soukolí.

 

Vše je tu díky tvojí kráse, Lukrécie.

I žert, kterým se hájím skřehlým hlasem.

Jak před léty se kloním

nad studnu snů o hořkosti a o námaze,

které když opadnou, objevíš se ty

ve zdobených šatech jihu volnosti.

 

Včera jsem slyšel, jak kdosi prodal

svůj tisící přístroj na vytažení vrásek.

Ne, nebyl veselý, jen viditelně rád se zakřenil,

že budou Vánoce, a že ho žena s dětmi

obejmou za neobvyklou píli...

 

Vše je tu díky tvojí kráse,

a úžas dětství mi tě vždycky přiblíží.

Jen já si nevím rady, jak se vzdálit dálce.

Ze tvého nářečí znám už pár milých vět, 

které mi nezvyklými přízvuky

prohřívají byt.