Janahe (Občasný) - 29.12.2009 > cvakal> Taky mě napadlo srovnání s portréty, ale ono se to srovnávat nedá. Lidský mozek věnuje obrovskou část své kapacity rozpoznávání tváří, pro člověka je rozlišování ostatních lidí životně důležité, každý portrét je tedy jiný. Rozpoznávání listů důležité není, lidí, pro které je každý list osobností, je málo jako synestetiků. Většině lidí asi všechny listy splývají do jednoho, podobně jako bělochovi splývají podoby černochů, fakt, že je to list (černoch), je tak podstatný, že všechno ostatní vedle toho zaniká. Netuším, jak moc se takové rozlišování dá v dospělosti dodatečně naučit, někdo to možná dokáže, většina ne, podobně jako Číňani po pubertě nedokáží rozlišit "l" a "r" a už se to nikdy nenaučí, zatímco jejich děti s tím nemají potíže.
Takže pokusy vysvětlovat někomu, kdo to nevidí, čím se tvé fotky listů navzájem liší, je stejně beznadějná činnost, jako když se snažíš vysvětlit barvoslepému rozdíly mezi barvami. Takový člověk sice pozná, že se nejedná o stejnou fotky, list má jiný tvar, jinou barvu, případně je jich víc - ale to jsou podružnosti, celkový dojem je stále stejný, nijaký, ty podrobnosti nikterak k celkovému vjemu nepřispívají. I když mohou pomoci identifikovat, kolikátá fotka to je, či jak se jmenuje (kdybys neměl názvy stále stejné), nejsou součástí celku, je otázka, jestli je vůbec fotka jako celek vnímána. V knize "Muž, který si pletl manželku s kloboukem" od Olivera Sackse je popisován člověk, který přestal být schopen rozpoznávat obličeje, i když některé lidi poznal, bylo to výsledkem vědomé dedukce: hranatá brada, vousy, pleš - to je můj bratr. Je to velice poučné čtení.