|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Efraim Sádlo měl neklidný spánek. Převaloval se sem a tam a zdálo se mu o podivných věcech. Proto jej ani trochu nepřekvapilo, když se náhle objevil v opalizujícím světle a hleděla na něho bytost vypadající jako kříženec krtka, lachtana , člověka a kondora. "Jsem Nilx, Efraime." "No a?" "Jsem bůh Nilx a právě jsi byl Vyvolen." "Cože? Vyholen? Se skinheady nechci mít nic společného!" "Ale ne - byl jsi Vyvolen aby ses stal mým prorokem." "Aha - měl bych jako zvěstovat tvou vůli." "To se říká s velkým písmenem!" "Zvěstovat Tvou vůli." "Tak je to správně." "No jo - ale jak po probuzení poznám, že to není jenom blbej sen?" "Blbej sen? Já se snad zblázním, jemu se zjeví Velký Nilx a on..."
"Velkej? Nic proti, ale připadáš mi spíš takovej Střední." "No... to je pravda. Zkrátka, až se probudíš tak řekneš:"
lachtan, krtek,
buch buch buch
já jsem člověk
Nilx je bůh
"a něco se stane." "No jo, tak dobře..."
Když se Efraim Sádlo probudil, použil "Kopíruj a Přilep" z předchozího odstavce a řekl:
lachtan, krtek,
buch buch buch
já jsem člověk
Nilx je bůh
Zdálo se, že se nestalo nic. Zklamaný Efraim se šel nasnídat a v tu ránu uviděl, že je na stole v sáčku pět rohlíků. Kupoval čtyři rohlíky.
"Slávááá! Zázrááák!" začal Efraim vyřvávat na celé kolo. "Co tak řveš, blázne?" probudila se jeho manželka. Efraim se na ni zadíval a znovu zkopíroval text ze schránky:
lachtan, krtek,
buch buch buch
já jsem člověk
Nilx je bůh
Manželka měla náhle tři bradavice místo dvou. Rozesmátý šel Efraim do práce a cestou ještě několikrát zkusil modlitbu. S většími a hodnotnějšími věcmi nefungovala, avšak podařilo se mu zvětšit počet kamínků na cestě, letáků na zdi, plivanců na zemi a instalačních CDček Windows.
V práci si pan Sádlo vždy dopřával šlofíka. "Dobře, Efraime. Teď jsi před celým světem prohlásil že Velký... ééé ... Střední Nilx je tvým bohem a jsi hoden stát se prorokem." "Prorokem! Skvělé!" "No... neraduj se předčasně. Uvědomil jsem si, že po svém probuzení jsem ještě zeslaben, takže nebudeš prorokem, ale pouze protýdnem."
"Cožéé?" "No - nebudeš prorokovat události v rámci několika roků, ale pouze protýdnovat co se stane v horizontu několika týdnů." "No... prozatím lepší než nic." "Musíme sehnat nějaké další věřící. Budeš muset přesvědčovat lidi. K tomu ti předám další božský Dar." "Hmmm..."
"Když řekneš Lachty lachty a na někoho se podíváš, začne tohoto člověka lechtat kůže, dokud neřekneš Tlachy tlachy" "Hmmm... a to je všechno, jo?!" "Nezesměšňuj Mé zázraky! Jinak na tebe sešlu Lachty lachty a vezmu ti možnost lechtání zvrátit." "No jo, fajn, nic jsem neřek."
Efraim Sádlo seděl právě v kanceláři Chuana Zapomnětlíka. "Ten nový bůh by ti mohl hodně pomoci, víš? Třeba už delší dobu tě - lachty lachty - trápí svědění kůže, viď?" "Svědění... no počkej... víš že máš pravdu? Asi je to už delší dobu, ale víš že já si moc nepamatuju co se dělo včera... Ale svědí to teda fest, fakt že jo."
"Takže, pokud budeš chtít se zbavit tohoto problému, přijď zítra do Dietní jídelny, máme tam první bohoslužbu. Už tam bude pár lidí, Pepan Důvěřivý odvedle a slečna Studená, například."
"No jo, já dojdu."
"Ty, Efraime, při obědě se mi opravdu převrhl čaj, jak jsi to mohl vědět." Pan Sádlo pokrčil rameny. Sám totiž o mechanismu své nové schopnosti protýdnování moc nevěděl. "Přijď se zítra podívat do Dietní jídelny, Anastázie, a uvidíš..."
"Nilx je Střední a Efraim Sádlo je jeho protýden!!!" ozvalo se Dietní jídelnou. Všichni již byli - tlachy tlachy - zbaveni svědění a drobné (nikoli velké) události minulého dne jim byly správně předpovězeny. Všichni se usmívali a hleděli na pana Sádla. "Za chvíli se dostaneme do kontaktu s Nilxem. Na příkaz našeho Středního Pána jsem všem nasypal do čaje uspávací prášek, takže zříme Nilxe v krajině snů..."
"Takže, moji věrní, jsem rád že vás tu vidím."
prohlásil Nilx. Jeho bizarní postava se vznášela v prázdnu. "Musíme položit základ naší víry, nějaká přikázání. Budou tři. Tři, jako Tři mušketýři... no jo, ale ti byli vlastně čtyři... no nic."
"Takže za prvý, nemám rád když někdo křupá kloubama na rukách, a nejen na rukách. Ten zvuk je hnusnej."
I. Nekřupneš
"Za druhý - mám moc rád Dooma, takže ho nikdo nebude z počítače mazat, abych do něj mohl vstoupit a zapařit si."
II. Dooma nesmažeš
"Třetí přikázání jsem rezervoval pro svého proroka Efraima Sádla, Efraime, co ti poslední dobou vadilo." "Minulej týden jsme byli na párty s firmou, šéf se opil a poblil mě. Stará brblala že to nepujde vyprat..."
III. Nepobliješ bližního svého
"A ještě k tomu... všichni se budete ráno modlit tuhle básničku - éé - blbůstku. Kontrol Vé."
lachtan, krtek,
buch buch buch
já jsem člověk
Nilx je bůh
"A nezapomeňte - musíte shánět další věřící! Už jsem nějakej unavenej, tož končíme."
Další týden proběhl hekticky. Noví věřící si užívali lechtání bezvěrců a zvětšování počtů bradavic na jejich xichtech. Efraim občas něco protýdnoval. Dávali si pozor, aby nesmazali Dooma, nikoho nepoblili a nekřupali klouby. Nové věřící však nesháněli, protože si chtěli Nilxova kouzla a tajemsví nechat pro sebe. Příští týden se zase napili čaje s práškem na spaní v Dietní jídelně.
"Mí věřící - musím vás všechny požádat, abyste přešli na křesťanství." "Cože? Co to povídáš, ó Střední?" "No - moje firma se dostala do finančních problémů, žádní noví věřící - žádné dotace, to víte, no. Zkrátka firma Otec a Syn a Duch mě nabídla obnos kterému jsem nemohl odolat.
Zkrátka - koupili mě."
Všichni posmutněli. Zvláště členové Tajného spolku křupačů kloubů (ještě jsem o něm nepsal, no jo, byl tajnej), kteří pořádali zakázané křupací orgie.
Druhý den se Efraim Sádlo vrátil ke svému normálnímu životu a přemýšlel co to mělo všechno znamenat.
|
|
|
