|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Maringotka se v stínech topí prodchnuta smutným nářkem klauna, kdo nezná jej, ten nepochopí tu tichou zádumčivost fauna.
Netuší, jaký žal se skrývá pod jeho pestrou maskou šaška, že v šapitó když pookřívá, je to vše jenom pouhá fraška.
Bránice vaše k smíchu dráždí, akrobat, kouzelník a mim, tajně sny nesplněné vraždí, skryt za svým hraným bláznovstvím.
Stan vaším smíchem otřásá se, klaun veselím tím zdá se zpit, umění svoje v plné kráse umí v těch chvílích rozbalit.
Však když pak osaměle hledí do stropu domku s kolečky, smutek dní tiše myslí cedí a sčítá snů svých ovečky...
Kdo nezná to, ten nepochopí, já ano - sám jsem trochu klaun, co ze sebe si žerty tropí jsa smuten, sám a rozerván.
Když cos rád měl, jsi náhle ztratil, chybí Ti Láska, důvod žít, raději by ses nazpět vrátil, v zárodek, co je v buňce skryt.
A spermii, která ji hledá, bys sotva úspěch popřál as! Ať jinam pluje nebo, běda, koloběh smutný spustí zas! |
|
|