Jdu po černém chodníku obklopeném ze všech stran zrcadly.
Z dálky slyším burácet velký silný zvon.
Rozpoznávám jeho slova, ale raději bych byl hluchý.
Proti mě jde postava... Už ji rozpoznávám... Cháron !!!

Zastavuje se přede mnou a nastavuje mi svou chladnou dlaň.
Tvrdě padám na kolena a s bolestí přemýšlím, kde stala se chyba.
Najednou zrcadla zprůhlední... V pravo prosluněná louka ... V levo temný močál.
A já klečím uprostřed bez možnosti úniku... Tak jako v akváriu ryba.

Nemůžu doprava ani doleva... Jsem v pasti... Mezi dvěma světy na půdě nikoho.
V dálce bez ustání zvon zvoní svá slova a Cháron má stále mým směrem nataženou dlaň.