Musel jsem mnohem mnohem blíž
prohlédnout si jak bezstarostně propínáš se
klekáš si u té zdi plaveš na ní
v očích dávné šalebné záblesky
Sestoupila jsi hladově objala propletla prsty s mými
kousla se do rtů započala modlitbu polibky
horce a vroucně
aby plavý barcelonský déšť hned nepřestal...
Kam se poděla ona zamřížovaná studna
na kterou sis rozpustile sedla
rozlila léta zatajený dech rudého vína smála se mi
a místo mincí na odpuštění všeho
házela dolů k hladině loďky a střepy
z rozdrcených ořechů?
