...
Máme hodinu bolesti.
Měl být smích, ale učitel onemocněl,
( prej ňáký deprese, nebo co).
Sem zvědavá na toho novýho.
Bude nás mít na lhaní.
měl přijít včera ale…
Jo a slyšela sem, že je to snad ženská.
Po bolesti máme
vypočítavost, to učí naše třídní,
tak se jí zeptám.
Chudinka.
Učí nás předstírání, vypočítavost a upřímnost
a ňákej šťoural, zjistil, že na tu upřímnost nemá atest.
Tak jí to vemou, jenže nemaj náhradu,
tak prej to zatim bude dělat někdo z pokrytectví.
To fakt nechápu.
Říká učitel na lásku
(takovej páprda),
že je to katastrofa, jak je málo učitelů, hlavně v jeho
oboru,
a že kdyby měl náhradu, tak už s tim dávno seknul.
To je hrozný jak se
to táhne.
Tuhle hodinu fakt nesnášim.
Bolest a sebeobviňování sou nejtrapnější hodiny.
Měly by se zrušit.
Naštěstí poslední
máme euforii.
Doufám, že dostaneme domácí úkol.
Úča říká, že z euforie bych měla promovat,
že pro to mám předpoklady.
Ale máma říká, že je to flákárna a že to nedopustí.
Ať se prej soustředim na věci jako: naivita, výčitky,
přítulnost, bla bla bla…,
jestli to teda chci někam dotáhnout.
Kdyby tu tak byl
táta.
Táta byl zvíře přes riziko.
Jenže pak to začal míchat s naivitou.
Všichni mu říkali, že tyhle obory nejdou dohromady.
Jenže táta měl svou hlavu…
No. V každym
případě dneska po škole deme s holkama na fyziku.
(normálka relax.)
A večer, jestli mě máma pustí,
s Kájou matika a chemie.
Už se nemůžu dočkat.
|