bláznivý ptáci, sluníčko, letní terasa, vysněné dálky a bolavý člověk mě vyženou na jaře spolehlivě do někam, kamkoliv, kde něco z toho funguje. a kosové se předhánějí, jak mi ukázat právě tu svou a nejlepší. a talentů, těch je, těch mají.
letní terasa se jen občas a váhavě osmělí. a strach je tam, když vzápětí pro její pobavení sedíme a děláme žíznivé. je to hra na výčepní a hosty. a že není kdy téměř poznat, kdo má dnes jakou roli. pak na výletě s rozhlednou naštěstí ještě spící, a tak dál kolem řeky, kolem berounky a jen žasnu, jak les se tiše probouzí a táhne kolem jakoby nic. první vodáci a vyplašené vodní ptactvo nových barev. kačeři se tváří, kačeři se zlobí, jak takový obří ptákové na vodě můžou, a hádě s hlavičkou jen malou nad vodou se vlní.
v dálce štěká pes a už není sám a světlehnědý grošák v ohradě pozoruje oddělené stádo a skrze ně své předky tam někde daleko a vidí svá kopyta v nekonečných loukách, jak volně a bez zábran na všetky strany boří do mokrých trav .
a tři lidičkové z města si piknikem zachraňují bolavá těla na trávě u řeky básníků. jez a starý obří mlýn nám na dohled. v duchu a už nahlas počítám kroky do sedačky obýváku, abych o tomhle všem mohl psát. |