Váhání, jež je nám chvíli  vhod
ubrus,  stůl  pokryje cele
tajně  už chutnám plod
vůně prodlí, chvíli déle

 

Strmá větev, jako věž
plodům polichotím  tvojím
nářky zjevně uhodneš
zpívám, když se  bojím

 

Touhou psanou na čele
brány tobě, všechny velí
moje touhy zjemnělé
můj pláč, v tebe ústí smělý

 

Vítěz nemá  jistoty
kořistí - jsme někdy  rádi
chvíli já a chvíli ty
nezná klidu, kdo jen svádí