|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
jsem prokletím mužů můžu, a tak odletím černým zvonem sukně odzvoním jim konec noci, konec ve tmě, konec moci nad vlastní přirozeností jsem prokletím mužů i žen jsem sen můžu, a tak odletím a se smetím vlastních činů popasuj se sám já tě znám ale ty, pro tebe jsem jen sladká ukrutnice čím vzdálenější, tím chceš mě více více více více vína vina vyhoří tvá rozhodnost odhoď ctnost ty ten požár potřebuješ - jako most do světa černých zvonů, rudých bran a černých vějířů a rudých ran a černých kuplířů s touhami,
černých dam a rudých dam, černých vran a černých rán jsi v něm sám smrt ti dám polibkem nenuť mě nemuč mě pouč se sám se muč s nohama na zemi nepochodíš můžu, a tak odletím jsem tvým prokletím černým zvonem jsem se stala černým, a tvá síla malá nestačí pro tebe jsem tisíc okvětních plátků snášejících se na rakev, mnohem vkusnější než pitomý poslední hřebík; ten ať ti zatluče někdo jiný, jsi tak slabý, že to nedokážeš nedokážes a tak kážeš sám sobě sám v hrobě a pak pláčeš
|
|
|