Do nebe vede cesta stříbrná,

stovkami hvězd je  dlážděná.

Jednou po ní půjde každý  z nás,

až  skončí  nám daný čas.

Na té cestě poslední,

jen bílý půlměsíc jít s námi smí.

Na cestu jasně svítit bude nám,

abychom  mohli k nebeské bráně vystoupat.

Před ní  anděl strážný už bude stát,

aby nás mohl přivítat.

Snad podá nám i ruku svou,

než  otevře tu bránu nebeskou.

Pak  do neznáma vstoupíme

a sotva vnímat budeme,

jak brána  za námi  se tiše zavírá

a za ní zůstává i ta cesta stříbrná….

Je to konec? …Začátek?...Kdo ví….

Jisté je, že už nic netrápí, ani nebolí…..