Sobecký snílek. Nemůžu to, tak nechat, nedokážu přihlížet tomu, jak se mi všechno sype mezi prsty… Ne. Tak strašně se to blíží… Loučení, smrt, pád celé Perferie. Můj osobní rozklad. Bude to nechutný. Obětovala jsem pro tohle všechno svoje sny, obětovala svojí duši a teď jeden špatný výpad to má zničit? Sebrat moc, bohatství, zabít ty okamžik, zabít mě? Tolik mě to všechno naučilo. Poznat jeho, poznat sama sebe, poznat stavy, v které jsem ani nedoufala. Stavy, jenž nightmares nedokážou vyprodukovat. Stavy vonící po mučence, toluenu a oříškách… Někdy se mi to doopravdy jenom zdá, ale někdy… Poletují vzduchem a chtějí mě. Nadržené harpie. Vše se jako by vždycky zbláznilo. Kassandra říká, že to mám z toho, že nežeru, ale já se snažím. Je to tak těžké, pozřít něco, co je v jeho břiše. V jeho kůži, kterou, tak brzo ztratím. A víno? Je to ještě horší. Chutná krví, chutná jako jeho krev, když jsem mu jí tenkrát olízala z rukou. Nejde to.

 A oni? Zvláštní tvorové, vím, jsou to duchové, ale přesto tomu nechci věřit. Zvláštní, někdy krásní, chudí nebo mrtví. S nimi je to vždycky horší. Nejhnusnější jsou ti chudí, vypadají tak vyšinutě s vysušeným očním mokem. Chtějí moje zlato. Mrtví jsou spíše malátní a dělají nepořádek svými ranami a obvazy, jsou to blbečci. Dokážu je vždycky převést, jen… Strašně mi připomínají ty, které jsem ztratila. Někdy to bolí, ale vždycky jim dokážu ty kapačky přervat… Nebo to dokáže Leodos. To je jedno. A ti krásní. Jsou až přespříliš dokonalý, vyšklebují se mým jizvám, vlasům a zkouší si moje šaty.

 Zvláštní, že je vidím jenom já. Zvláštní, že je nevidí. Zvláštní, že on je jako jeden z mála dokáže odehnat.  Šáhla do poháru s reliéfem lovu a granátovým řetízkem kolem masivní nohy.

 „ Pít jeho krev.“ Přičichla ke zkyslému vínu, chtělo se jí blít. Radši vytáhla pergamen a tupý hranolek na psaní.

 Drahý Indipthe.

 Odpusť, ale píšu starým jazykem Jersudalému, neboť se bojím, že by mi mohl kontrolovat korespondenci.

 Vím, že mě nemůžeš ani cítit, vím to, že mě nesnášíš, jako nikoho jiného za to co se tenkrát stalo. Ano, já nikdy jsme nepopírala, jak to bylo vůči tobě nespravedlivé, ale moc dobře víš, čí to byl plán. Né, můj! Dřív jsme si byli, tak blízcí. Prosím tě, Indipthe zapomeň na tu křivdu, co ti koluje žilami. Zapomeň na to, jak mě ti sebrali. Je to tak dávno. Vím, sama jsme si nad sebou nedávno sepsala ortel, ale já tě opravdu chtěla jmenovat. Však… Všechno se to na mě sesypalo. Bylo toho moc a já to přestala zvládat. Jen ty si dokážeš představit, jak to bylo těžké. I pro tebe to byl otec. Možná jsem zradila tebe, ale né svůj lid. Vím o těch revoltách a dokážu si představit, jaké čistky jste dělali mezi starými hodnostáři. Jersudalém nemůže být bez vládce a ať mu vládne Leodos nebo né, Jersudalém teď potřebuje dýchat a né se vrhat do bitev se zbytečnými oceánovými národy, po kterých určitě neuvěřitelně prahneš. Nesmíš se na mě zlobit, ale menší zlo mi přišlo, když tě nezvolím. Až teprve teď vím, jaká hloupost to byla. Ty vůbec nevíš, jak to v Perferpolis chodí. Zdá se to být tak jednoduché, ale Leodos a tribunál mají všechno, tak perfektně naprogramované. Kdyby přišla chybička… Jediná, malá. Zhroutilo by se to celé.

 Bojím se, že se ta chybičky blíží a narůstá do nechutně velkých rozměrů. Já vím, přijdu ti komická. Po takové době se ti ozvat, ale se zprávou o mém otci… Slušně si mi začal nabourávat mysl. A teď? Potřebuju tvojí pomoct, škemrám za ní, protože by mohla zachránit tolik životů, mohla by zachránit Perferii a z tebe udělat krále Jurdanské satrapie. Nedokážeš si představit, jak se tě Leodos bojí. Možná je tohle celé zbytečný výkřik do tmy, ale já tomu nechci jenom přihlížet, neboť vím, že ty dokážeš Istarii zastavit. Ty jediný to můžeš ještě změnit. Tak moc ti věřím.

 Pomysli na to, Indipthe. Vyvoláš nepokoj, svrhneš mého strýce. Odstraníš ho a dostaneš se na trůn. Leodos bude šílet a dostane strach. Pár výpadů do hraničních států. Leodos s tebou začne okamžitě jednat, bude stačit chvilka a ten jeho plán se zhroutí. Sepíše s tebou smlouvu a budeš satrpijským králem nabitých zemí…Již Pardie odmítla, je ten nejvyšší čas. Prosím tě o to, prosí tě o to královna Perferijská, princezna z Jersudalému. Prosím tě o jediné, nenech vyhasnout slávu Perferie.

 Mám nad tebou ochranou ruku. Víš moc dobře, že ti v tom plánu pomohu. Byli jsme pro tohle oba vycvičení, né slepě sledovat, jak Perferpoliské dědictví likvidují národy opic a monster.

 Navždy budeš mít v mém srdci místo. 

                                                                        S bohy Jersudalémče.