Hlavu jsem nechal hlavou, ať se láme před zaskleným panelem s plánem města a symboly pamětihodností, zatímco nohy se vzaly na ramena a smutně se komíhaly do rytmu; bosé ruce rozverně poskakovaly v prachu neznámých ulic, super hra; srdce svíralo bič a bilo naprázdno...
Město, kam Jsme se chtěli vracet,
a takhle to tu prošaškovat.
...
Secesní hydroelektrárna se vynořila zpoza rohu,
když už nečekána; brána času se otevřela, (rok stará fotka se zpila třetím rozměrem,
postava na lávce se rozmazala a zmizela)
a zavřela se zas.
Zpátky Jsem šel jako člověk;
sám, ale celý. Příště už si přivezu vlastní plánek.
|