K čemu bych porovnala svůj život?
Asi k pěstování obilí. Sadíte,
pečujete, zaléváte, sklízíte. Sklízíte
každý rok a úroda je taková, jakou námahu
do toho vložíte. Ke správnému růstu je toho
potřeba hodně. A všechno souvisí se vším.
Správné zrno, zálivka, hnojivo, slunce,...
Postupem let se z Vás stává odborník.
Radujete se, že úroda je větší a větší
a blížíte se ke svému snu....vybudovat nekonečné
lány s obilím.
Říká se, že člověk
míní a srdce mění. Asi na tom něco bude.
Začínáte zjišťovat, že úroda je rok od
roku slabší.... Samozřejmě, že to nevzdáváme.
Jde přece o moje obilí. A tak se snažíme a záspasíme.
Hledáme příčinu.
Co se to sakra děje? Přestávám svítit.
Vždycky jsem pro okolí tak zářila. Kde mám to
své slunce? Pročpak nechce svítit? Důvod? No, je to
prostý. Slunce nemůže svítit bez potřebné péče
a energie. Vše kolem nás je energie. Všichni ji
máme v sobě a rozdáváme si ji navzájem. A
vydávám-li jí hodně, tak ji v podobném
množství musím dostat. Nedostatek se dřív nebo
později projeví. Ano, nějakou dobu můžeme vydávat
energii takříkajíc setrvačností... Co ale pak?
Pak dojde síla. Sama pro sebe si říkáte, slunce
přestává svítit, protože se mu nechce a je
lenivé. Kdyby to šlo ovlivnit, ale tak jednoduché
to není. Už dost, já přece nejsem lenivá. Kde je
ta má energie, kterou mám dostávat? A nastává
chvíle ticha a prohlédnutí. Tak hodně dávám
a kolik dostávám?
A uvědomíte si, že už nikdy obilí nezasejete.
A
je to tady. Změna. Vyrušení z poklidného života.
Nikdo si nevšiml, že jste nezasadila. Ó, jak bolestné.
Začnete tedy o tom nahlas hovořit, ale nikdo Vás neposlouchá.
Přidáte na výrazu a máte pocit, že více
už křičet nemůžete? Copak jsou všichni hluší a
slepí? Ano, jsou. Nevidíme co nechceme vidět a slyšíme
pouze to co chceme. Copak se někdo z nás zastaví a
poslouchá kapky deště, nebo přemýšlí
o tom jaké by bylo milování v dešti?
Zahleděni do svých problému, nevidíme ostatní.
Marně čekáte, že za Vás někdo to obilí zasadí.
Ale? Že by? Někdo se najde a chce zasadit obilí, místo
Vás. Celé roky Vám pomáhal s pěstováním
a staral se jako vy. Zaléval, kypřil, hnojil, a sklízel.
A tak vybere to správné zrno a sadí a zalévá
a kypří. Tak proč sakra neroste? Čím to je? Slunce
nesvítí. Myslí si, že se obejde bez slunce a
kupuje drahé hnojivo a kvalitnější zrno...a
nic. Nejde se přece starat o slunce a obilí zároveň.
Co je důležitější slunce nebo obilí? Můžete
slunci pomoci? Je to dlouhá a trnitá cesta. Musíte
nejdříve k němu dojít blízko, co nejvíce
to dá a nebát se, že Vás může spálit. A
pak ho zahřívat a hýčkat svým tělem a hlavně
věřit, že se rozpálí a bude zase svítit pro
všechny. Obětovat tomu vše. Vydat ze sebe maximum. Kdo
z nás je schopný pro lásku ke slunci tolik
obětovat? Všichni z pohodlí domova budeme křičet ... já
ano, ale prdlčky, to zrovna...
Najednou cítíte
velký chlad a mráz. Zebou vás ruce a nikdy
jste nepocítili tak velkou zimu. Prožíváte ji
poprvé a sami. Nedá se před ní utéci a je
všude. Nastává hladomor. Přichází
konečně probrání okolí a údiv? Najednou
se každý ptá, proč nemáme co jíst?
Všichni zvyklí na plné talíře, zažívají
poprvé strádání. A teď můžete potichu
každému říct, že obilí již nikdy neporoste.
Vidíte jim na očích strach, nenávist, vztek,
smutek... a všechny další bolesti. Musíme
rychle najít a potrestat viníka. Slunce ty
darebáku nebuď tak lenivé a sakra sviť. Co teď? Vydáte
se z posledních sil svítit a všechny zákony
o energii překonáte? Víte, že by Vás to
zabilo.Ostatní to chtějí. Je důležité co chtějí
ostatní? Ano, vždycky to pro Vás bylo velmi důležité,
proto jste bez potřebné energie svítila tak dlouho pro
všechny. Nedělala jste rozdíly. Miluji je všechny,
jsem přece slunce. Teď potřebuji pomoci já. A kde je tedy ta
pomyslná ruka pomoci? Kdo pomůže slunce uzdravit?
A teprve teď si konečně přiznáte, že se Váš
sen o veliké plantáži s obilím rozplynul.....
Nastává proměna. Necítíte bolest a
mráz. Cítíte tak velkou a nepopsatelnou
úlevu. Ten pocit Vás překvapí. Úleva, že
už nikdy nebudete muset svítit bez potřebné energie.
Copak se to děje?
Jééé...jste v údivu a Vaše
srdce začíná znovu tlouci a tluče pro Vás. Je
moje a světlo slunečních paprsků zaplavuje moje tělo. Je to
osvobozující pocit. Nikomu nepatříte. Patříte
sama sobě. Jste sama pro sebe sluncem. Zaplaví Vás
zvláštní vnitřní pocit vyrovnanosti a
klidu a já moc dobře vím, že velmi brzy ta energie
přijde. Čekáte na ni a těšíte se a hrajete si s
tou myšlenkou každý den. Vaše tělo a duše
je jím tak plná.
Víte sice, že obílí již nikdy sadit nebudete,
ale budete pěstovat ledové víno. A kouzlo pěstování
nebude v požitku ze sklizně, tak jak to bylo u obilí. O
sazeničky ledové vína se budete starat společně
ruku v ruce se svou energií a zalévat a hýčkat
každičký hrozen. A zjišťujete, že nepotřebujete lán,
ale malý záhonek. A o to sladší a
kouzelnější ta sklizeň bude.
... nastane balzám na duši.
Jéééé....já se tak neuvěřitelně
těším.
|