Prším dolů

rodím se z nebe   

ty otvíráš mi ústřic  

u prostřeného stolu

jako oči

padlé z tebe

víš jak viděl jsem pole slunečnic  

tam tváře ze zkažených semen

a tmu na kůži

i pohřeb za horkého dne

kdy stíny

padají

z lidských těl

a zvedá se tráva

slehlá do bolesti

a cest

kolem nichž chodíme

v sobě slepí

a zářím

těžkne zem