Lesknu se

a chvěji

ve vějíři skel

nalepených na prostor  

dívám se na ni

a ona roztahuje nohy

cestou mezi Můstkem a věčností

kalhotky má černé jako noc

až by se chtělo vystoupit

právě tam

kde v kameni

nevede cest krom jedné

a ona mizí

a v jejím sedadle je zrcadlově napsáno Obsessive

jako by da Vinci

dopsal své poslední slovo

hluboko pod Prahou

jen pro mě

s třídenním strništěm

na tváři

vystoupím a je podzim

hledám troleje

jež vedou

na konec města

kde v žertu zapaluješ

titulní stránky novin

a popel

sypeš do větru

abych

nezapomněl