Vypráším loňské listí z kabátu

vyčešu září jeho barvy z vlasů

ke drátům letíme je teď čas návratu

k jihu se otáčím za střelkou kompasu

ve vraku hodin poklad krásné půlnoci

zlato hvězd a stříbro mého prachu   

vy bezvětří v nás vy sladké bezmoci 

my nazí jak ve smrti jsme milenci strachu

hluboko uvnitř noci tluče moje srdce

jak na dveře dlaň chtělo by vstoupit snad

tys přitom sfoukla jen černou svíci prudce

když do rána je blízko a daleko je listopad

stíny vládnou zemi tělo svítání je v pánu

píšu psaní na tvou kůži ke Svatému Janu