Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 29.4.
Robert
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
První mužský pláč
Autor: Chenoa (Občasný) - publikováno 22.11.2002 (16:12:17)
Seděl jsem na schodech před domem a brečel. Poprvé ve svém životě. Zapomněl jsem na mou oblíbenou větu, že chlap nebrečí a nechal volně stékat proudy slaných slz do mých dlaní, kterými jsem si zakrýval obličej. Ještě včera jsem byl nejšťastnějším mužem pod sluncem, který do svých třiceti let neuronil ani slzičku. Nebrečel jsem ani když jsem si jako malý kluk zlomil nohu. Nebrečel jsen ani když mi zemřel můj nejoblíbenější pes Dan a nebrečel jsem ani tenkrát, když odjel můj nejlepší přítel daleko za moře.
Včera...bylo to jen pár hodin, ale mně připadalo, že mě od včerejška dělí sto let. Sto nekonečně dlouhých let. Mé tělo během té doby zestárlo tak, že jsem si neuměl představit, že bych mohl být někdy starší. Cítil jsem se jako na konci cesty. Na konci života. Dny, které měly přijít byly pro mě jen někonečnou prázdnotou. Stačilo jen málo a mohlo být všechno jinak. Včera jsem si zapomněl koupit hřebíky, které jsem potřeboval na opravu psí boudy, vrátil jsem se do obchodu a své manželce dal klíčky od auta, aby na mě počkaly s dcerkou uvnitř. Obě se na mě usmály a odešly.Za chviličku jsem se vrátil, ale v autě nikdo neseděl. Díval jsem se k přechodu, kde stála sanitka a policejní auto. Nehoda. Nehody se přece stávají. POlilo mě horko a jako bez ducha jsem se šel zeptat, co se stalo. Nějaký opilec z nehody ujel, poté co přejížděl přechod na červenou. Zabil ženu s tříměsíční dcerkou v náručí. MOu ženu a mou dcerku. Seděl jsem na schodech před domem a poprvé ve svém životě brečel. Brečel jsem a netušil, zda se vůbec někdy přestanou kutálet z mých očí ty přehořké slzy ztráty.


Poznámky k tomuto příspěvku
fungus2 (Občasný) - 22.11.2002 > Hm.tragické, ale pravdivé.
Body: 3
<reagovat 
barlach (Občasný) - 23.11.2002 > Od rána ze mě padaly sladké slzy, plné štěstí, které nemělo přímý zdroj. Teď jsou však cítit solí, bolí mě na hrudi a co je nejhorší, vím přesně proč - za to Ti nebudu děkovat.Ale ten tex je moc hezký. Možná nehodící se dotaz : čí je to život? Kdyby tu bylo 1s* , dám ti ji,protože je to neuvěřitelně upřímné a já nevím,i když to čtu potřetí, co tu upřímnost způsobuje. Proto ta nevhodná otázka...
Body: 5
<reagovat 
Miroslav Langer (Občasný) - 23.11.2002 > Dobře napsané. Sám bych změnil jedno dvě slova, ale nějak se mi nezdá to pod takovým příběhem rozebírat.
Body: 5
<reagovat 
Igracek (Občasný) - 23.11.2002 > Druha cast neni dobre napsana. Uprimně to na mě nepusobi, jistej efekt to urcite ma, ale kdyz si odpustim prvni dojem, pravdivy se mi to nezda.
Body: 1
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter