BÁSNÍK: Kam jdeme?
MŮZA: Ani jsem o tom nepřemýšlela..Je to až tak důležité?
BÁSNÍK: Kde je Oheň a Temnota?
MŮZA: Myslím, že jsou uvnitř nás.. sublimace,, Víš, o čem mluvím??
BÁSNÍK: Asi ano..... Ale, Neeo, kam vlastně jdeme?
MŮZA: Jsme spolu, co bys chtěl víc?
BÁSNÍK: Cítím Oheň i Temnotu – uvnitř Sebe i uvnitř Tebe ..ale proč tedy jdeme? Můžeme
se přece na chvíli zastavit..
MŮZA: Ano, můžeme..
BÁSNÍK: Nevidím žádné město
Nevidím ani žádnou louku
Nevidím ani žádné slunce
Nevidím ani úplněk
Necítím pod nohama zemi –
Necítím vítr
Nerozeznávám barvy__
Kde to jsme?
MŮZA: V poli otevřenosti – jeden v druhém skrz živou nicotu, která je všepronikající.
BÁSNÍK: A proč?
MŮZA: Vzpomínáš? Opustili jsme Labyrint
BÁSNÍK: Je to už dlouho?
MŮZA: Tady není čas důležitý
BÁSNÍK: Čas je přece vždy důležitý__
MŮZA: Co je to čas, Aaene, v této poušti??
BÁSNÍK: Cítím se tak prázdný.. Okusil jsem Oheň i Temnotu a vystoupil jsem z Labyrintu ..
ale ..
MŮZA: Nemyslím, že jsme vystoupili jen z Labyrintu..
BÁSNÍK: Nejen ..... ?
MŮZA: Vystoupili jsme i ze svých těl..
BÁSNÍK: Ty jsi také měla tělo? Jsi přece můza..
MŮZA: Kdysi.. od té doby ale už uplynulo víc času, než si dovedeš představit – žila jsem
v zemi Pyramid – kdysi..
BÁSNÍK: A proč tady vlastně jsme?
MŮZA: Vystoupili jsme přece z Labyrintu..
BÁSNÍK: Z Labyrintu?
MŮZA: Poslouchej své nitro..
BÁSNÍK: Cítím.. Cítím? Ano, začínám cítit. Světlo.. Světlo znamená dobro.. Bílá je dobro
a černá zlo. Tak to má být.. Ne.. Bílá není dobro..
MŮZA: Zavři všechny své oči a ponoř se dovnitř.
BÁSNÍK: Cítím řeku Času. Stále ve mně plyne, i když, jak říkáš, Čas neexistuje. Ta řeka není
jedna, je jich víc. Jedny jsou černější, jedny modré a jen jedna je uprostřed a je
průzračná a svým způsobem také krásná. Všechno je pohlceno Nestvořenou..
MŮZA: Nestvořená ale není jen Temnota..
BÁSNÍK: Kam ale jdeme??
MŮZA: Jdu za Tebou, nechci zůstat sama. Jen Ty víš, kam jdeš..
BÁSNÍK: Ke světlu na začátku světa..
MŮZA: Ano, šlo jich tam hodně, nejen .. básníků ..
BÁSNÍK: Cítím se čím dál víc........jak ten pocit pojmenovat? ........ Slabší.. Proč vlastně jdeme k tomu Světlu?
MŮZA: Ty tam chceš jít, já NE.
BÁSNÍK: Chci poznat i Světlo.. Poznal jsem Temnotu a Oheň. Chci poznat Světlo a Vodu.
MŮZA: Nechci jít dál, necítím se dobře..
BÁSNÍK: Tak si odpočineme?
MŮZA: Ale já k tomu Světlu nechci, nezlob se.. Nechci..
BÁSNÍK: Já musím.. vždyť je to už všechno jedno.. Nemám své tělo – opustil jsem jej, nemám ani svou duši – necítím ji. Mám jen zbytky své vůle .. a Tebe.
Můza zmizela a básník se probudil. Když se probudil, zrovna padal z okna překrásné mramorové věže. Celé bílé..
A zase usnul.
A zase se probudil. Společně s můzou v Labyrintu..protože přes relativitu času, prostoru, metafyzických, gnoseologických i etických východisek – a vlastně téměř (?) všeho – od sebe nelze oddělit dvě milující se duše-energie. Díky Temnotě a Ohni. Labyrint, Čas i Prostor se staly nepodstatnými. Aaen a Neea se probudili a vstoupili do hmotného světa mezi ostatní bytosti.
Duše Aaena a Neey přestaly vědomě obsahovat bílou barvu.
|