Jen jsme

stojíce hlavou dolů

tvořeni přitažlivostí

a prachem rosy

na prahu polí

mluvíme do němoty

předstírajíce slova

a jiné zbytečnosti

na zemi vítr vbíhá

do listí a holubů

jako dítě

a je slyšet

všechna ta ne

která pronášíme

nad světem

i nad hroby  

neznajíce se ke svým tvářím

na střepech zrcadlení

a jsoucen

my stébla trávy

u perónu seřazovacího nádraží

kýváme hlavami

po směru kolejí

které jdou

podle map starých plakátů

až ke kostem

Afrických růží

a dál