whispermoonlite (Občasný)

rádo se stalo;

neměl jsem na mysli konkrétního autora, nebo konkrétní text, i když egilův styl mi hlavou prolétl, to je pravda. - nechtěl bych se však zrovna tady zaplétat do implikací ohledně egilovy tvorby.

upřesním proto, že jsem vycházel spíše z představy abstrahovaného stylu, pro nějž jsou charakteristické patetické a ke knižnosti směřující obraty, a který je poznamenám též kvazispirituální náladovou mlhou.

pokud jde o ty "hustoty", v mých očích je jimi text protkán, stačí si vzít i jen 1. strofu a její lyricko-abstraktní výrazivo; " úsvit nedoručen"; "den se schovával"; "zlé si přichystalo své"; i dále "kameny prolévaly bystří krev"; "dostřežený vězeň" apod. - to zní moc jako nápodoby starších a ještě starších postupů, což by nevadilo tolik, kdybych za tím vnímal nějaký posun a nové opodstatnění jejich použití. - takhle jen čerpají z toho dění, kterého byly schopné při svém objevném použití jako původní obrazy. - moc se opírají o svůj původ. - nemám dojem, že se Ti podařilo přesadit je do jiného kontextu a aktualizovat je - jsou to sice obraty, které mohou dávat jakýs takýs racionální smysl, když je převedeme na výroky, ale poeticky jsou vyčpělé, a proto nakažené nedůvěryhodností; charakteristické tím, co píšu v předchozím odstavci. - chybějí nové, neotřelé souvislosti; (a jelikož ani v syntéze nevstupuje do textu další protiváha, tento rys potažmo přebírá celek)

abych se vypořádal s těmito stylovými rysy textu, hledal jsem cestu v záměrné travestii.

kompozici, nebo vůbec přítomnost záměru v textu nechci nijak zpochybňovat, a neříkám ani teď, že je to bezhlavý guláš, v tom si rozumíme; lišíme se však v pohledu na životnost zvolených obrazotvorných principů.