Co je pohání

v každodenním cyklu

když procházejí branou závodu

firmy pro uklizené duše

kde je až příliž uklizeno?

Co si myslí, co říkají

míjí-li se na chodníku?

Když vystupují z autobusu

sledují igelitky - známky vkusu

a v lehkém poklusu

trochu nalíčení, snad česaní.

Paní uplakané oči má

a já když jí pozdravím

nahodí spokojený pohled

a já vím, že si právě sahá na dno.

Chtěl bych křičet!

Kdo další jste na pokraji sil?!

Bože, tak zvedněte ruce

a nebo mlčte na vždy!

Vždyť vrata nesmrtelné fabriky

ta semelou úrodu i smetí.

Vy, její děti, hlavu přikrčte

nebo udělejte antické gesto.

Já se Vám pod ně nepodepíši

však budu v skrytu útrob

tiše obdivovat Vaše činy.

Ráno již nebude tak temné

až budete přicházet zas.

Já tu pokaždé budu

přikývnu a pozdravem

pohladím Vás.