Snad i jejich kloaky se smějí,

      natož zobáky, té víře v hojnost,

      když paběrkují na čerstvě znásilněných

      kartáčích, co zbyly z polí.

      Instrukce zní jasně: Žádné

      lepší časy, konzervy šedé,

      plné zrní, oblá břicha! Jen

      úhory zbité, náhle zticha

      jsou lány, matky zrovna odrozené.

      A hodně je bolí otky, co

      do kůže jim ryjí strije,

      na cáry rvou těla myší...

      Kdo chce, slyší ten pískot

      pod hroudami, cítí pach

      berserkrů, vidí tlamy

      chladičů vyhládlých k uzoufání.

      Nad tím vším zmučeným

      siluety kání do inverze všívají

      letový záznam putování

      k sytým pláním - jejich cíl

      už na dohled, na půl cesty

      od trub prachem pěchovaných

      k obtěžkaným laním, kde

      život se cyklí v meandrech.