Plavil se tak jednou velký černý námořníček na své asfaltem natřené černé lodičce po černočerném Černém moři. Seděl ve svém černém smokingu, ušitého s térového papíru, na své černé, ebenové židličce. Kuckal si svým černým kašlem do rytmu černošského blues, popíjel černé pivo, sem tam přetáhl černá záda svých černých děti černým bičem. Oddával se těm nejčernějším představám. Hověl si.

V tu chvíli se na obzoru objevil malý modrý námořníček ba své modré lodičce. Jak to černý námořníček uviděl, zčernal vzteky. Přiložil kus černého uhlí do černého kotle a vypouštějíc černý kouř k černé obloze si to namířil přímo k modrému námořníčkovi.

Aniž by se pozdravili modrý námořníček nabídl černému námořníčkovi rumovou pralinku. Ten nepřijal. Aniž by se pozdravili přeskočil černý námořníček na loďku modrého námořníčka, elegantně vytrhl namodro nalakovanou korkovou zátku z jejího dna a přeskočil zpět na svou černou loď. Pohodlně se usadil a labužnicky sledoval jak se modrý námořníček s velmi smutným, až prosebným výrazem ve svém obličejíčku potápí. Sledoval ho až do doby co pod vodou zmizel i hnízdo medvídka mývala umístěné na samé špičce stěžně. Pak zavřel oči, připálil si modrý doutníček a dál se oddával těm nejčernějším představám.