den je s ukradenou sponou slunce rozcuchaný

jsem na kraji města a neznám jeho jméno

provazy pršení se lepí na suché patro nebe

- to město je jazyk plný pórů

pohárků chuti i nechutí

skelně se zubí

je to škleb moderního pastevce

stáda a hejna lebek se svatozářemi z lampoví

zimní noc je konečná - bezuzdný chřtán

pro malá světla okamžiků

kdy jsou lidé vymýšleni     

ve vzduchu jsou kapsy plné hluků a ticha

- dutý lom řeči o hradby těl

vypráví že jedině mrknutím jdou vypnout vidiny

rozpité a vratké - každodenní