Je ticho, jako před bouří

Lísteček se nehne

Luna oko nemhouří

světlo je jak ve dne

Mně srst už raší na zádech

A  vzdouvá se  mi hruď

Já vím že brzo pukne měch

A potom pámbůh suď

Vášeň vlčí v srdci trůní

mlčí když je novoluní

S ouplňkem se rozhořívá

žízeň která v nitru dřímá

Z hlubin hrudi prodere se radostný můj řev

Líp se snese když jsem v lese

Cítím světa krev

Jsem to co jsem, Jdu rovnou za nosem

Ten z vás kdo je sám sebou ať hodí kamenem

Matkou je Zem, jsem vlkem a ne psem

Duše má ta sálá žhavým plamenem

Probouzím svůj dravce cit

Nechci ztratit nit

Z plných plic já budu výt

Nedrž mně, musím jít

Nářek psů já slyším znít

A zpěv mých vlčích bratří

Ty sladce spi, já musím jít

Dnes noc a les mi patří

Jedna dvě, to je živá magie

síla Země proudí ve mně, dravec ožije

Tak to je, spirit šelmy Boží je

za úplňku užívám si lykantropie

Dobrý pich to není hřích

radost na kost

Z útrob mých se dere smích

Narost mi chvost !