plíží se po zápraží a do věcí naráží,

blíží už se ke dveřím, já stále nevěřím.

Možná je to jenom stín, nebo vítr, co já vím,

možná právě někde spím, snad se z toho probudím.

Až přijde den, já svoboden, se probudím,

anebo me-čem proboden svět opustím.

Kukala kukačka kukala na lidi,

kukala, plakala, že lidi nevidí.

proč to tak nechají, proč už to nezmění,

proč pořád žijeme v tomhletom vězení?!

Už se sápe na kliku, já jenom doufám, že nemá klíč.

Nebejt všech těch cavyků, už jsem moh bejt dávno pryč.

Možná je to jenom stín, nebo vítr, co já vím,

možná právě někde spím, snad se z toho probudím.

Až přijde den, já svoboden, se probudím,

anebo me čem proboden svět opustím.

Kukala kukačka kukala na lidi,

kukala, plakala, že lidi nevidí.

plakala kukačka za tenhle svět,

vždyť už tu trčíme tisíce let!

Už sem vlít, a už mě chyt, a teď mě žere od hlavy!

Teď bych se měl probudit, už mě ten sen nebaví.

Zas chci mít v duši klid, a sílu snít. a vy se třeste, příšery!

Nikdy víc už nechci být potravou pro ještěry!

Zastavte vlak, já vím že pak se svět změní.

Už vím kde jsem, tak půjdu ven, pryč z vězení.

kuká mi kukačka, kuká mi u cesty,

kuká mi do kroku, na cestě k vítězství.

Život je napořád a to mám rád,

není se čeho bát, pojďte si hrát.