Tažní koně,
svědkové své zašlé slávy
často Vaše ušlechtilé hlavy
nesly rány rukou krutých
ačkoliv i v dobách hnutých
Dávali jste lidem chléb.

Nekonečně trpělivi,
obraceli pluhem jarní zemi,
rvali kamení a těžké kmeny
jedni s láskou dobře nakrmeni,
druzí prací krutou odsouzeni
v studený a prázdný chlév.

Rytmistři a drábi
v zbrojích lesklých Vás si osedlali
děla těžká na Vás spoléhaly
a místo brázd a místo lad
jenom smrt a děs a hlad
kopyta vaše nesla v svět.

Hrůzou nezlomeni

statečně jste jho své nesli

bojišťi, když všichni klesli

s nimi Bůh a celé země

mřeli jste pro lidské plémě;

Člověk může, kůň však musí.

Tažní koně,
Velikáni lidmi pokořených hor,
V polích od obzoru po obzor,
Z Vaší trpělivosti tak málo poučeni
Dávno upadáte v tiché zapomění

Spasitelé trpných duší.

Po noci vždy přijde den.

Slezským norikům z Hradčan, 24. ledna 2011

HG